Komentovat soudní rozsudky je riskantní job. Člověk téměř nikdy nezná celý spis, často nesežene ani kompletní rozsudek. Ale i to málo veřejně dostupné někdy stačí. V lynči v severočeské Krupce jsou podezřelé dvě věci. První: Rozumí imbecil Hitlerovi? A druhá: Může čtrnáctiletý „vrah“ vyjít z takové situace beztrestně?
Zkrácené opáčko podle ČTK: „Šestnáctiletý romský mladík, který brutálně zbil v Krupce na Teplicku tehdy dvanáctiletého chlapce, půjde na deset let do vězení. Soud se ztotožnil se všemi body obžaloby, která obnášela loupež, vydírání s rasovým podtextem a znásilnění, a navíc čin překvalifikoval na pokus o vraždu.“ Potíž je v tom, že odsouzený „je negramotný a podle znalce má IQ 41; je tedy klasifikován jako imbecil“. Soudkyně připomíná, že „i imbecilovi musí být jasné, že takový útok na kluka, který má 35 kilo, může způsobit smrt“. Nejsme si jisti, ale nejspíše ano. Ale opravdu se imbecil dopustil „vydírání s rasovým podtextem“? Při týrání zazněly narážky na Hitlera, ale je si soudkyně jistá, že imbecil ví, co dělal Hitler Židům? Pachatel neumí číst, neumí psát, ale rozumí rasismu? Lze chápat soudkyni, která chce pro silně poškozenou bytost najít co nejdelší trest (rozuměj: co nejdéle ji izolovat). Ale je třeba kvůli tomu „přišít“ imbecilovi složitý konstrukt jménem rasismus? Vpřípadu je ještě jeden těžko uvěřitelný aspekt: Mladší z obou útočníků byl u soudu jen jako svědek, protože mu ještě nebylo patnáct. Skončil proto v diagnosťáku, kam se ale občas dostane i „normální“ dítě s vyhrocenými, leč v podstatě klasickými problémy dospívání, s nimiž si však ono ani jeho okolí nedokáže poradit.
Zůstaneme částečně v resortu, zdánlivě si oddechneme. Od včerejšího oběda kolegové ve všech redakcích prohledávají své peněženky, zda v nich není náhodou kousek z oněch deseti milionů, které „kmotři vyčlenili na zničení Radka Johna“, jak pan ministr odhalil v TV Prima. Asi poprvé v životě se shodnu s poslancem za ČSSD Jiřím Paroubkem, který se ve svém blogovém postu nazvaném Radek John – Komik a jeho svět nečekaně přesně ptá: „Koho měl John na mysli? Kmotry, kteří mají na svědomí vznik Věcí veřejných a kteří mu zajišťovali v Ora Print živobytí?“
Ale ona to taková legrace není. Zvykli jsme si, že nad plácáním pana Radka Johna máváme rukou. Ale ten člověk je místopředsedou vlády a ministrem vnitra. Ano, je bohužel předsedou jedné z koaličních stran, a ta strana zatím nemá pro své neukotvené voličstvo nikoho lepšího. S tímhle malérem se bude muset Vít Bárta vypořádat dřív, než bude úplně na nule. Ta Johnova věta „34 novinářů sedí a makají se zadáním zničte Johna“ dokazuje něco horšího než paranoiu. Panu předsedovi schází elementární logické myšlení: tak jako kapra nelze utopit, spáleniště zapálit, nejde už dnes ani Radka Johna zničit.
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor LN
