Osm a půl milionu nuceně nasazených byli civilisté, „odvelení“ do říše místními pracovními úřady vystavenými povolávacími rozkazy, v Rusku a Polsku ale také často jen sehnanými dohromady a „dodanými“ do pracovních táborů v říši. Jejich pracovní a životní podmínky i míra svobody pohybu, která jim byla povolena, se lišily podle rasové příslušnosti. Rusové a Poláci stáli na rasovém žebříčku nejníže, hned po Židech a Romech, Češi přibližně uprostřed, následováni Italy a Francouzi, Holanďané jako Germáni nejvýš.
Osudům - českým termínem -„totálně nasazených“ byly dosud věnovány pouze dílčí studie podle jejich národní příslušnosti. Kniha Hitlers Sklaven, kterou péčí autorské trojice Alexander von Plato, Almut Leh a Christoph Thonfeld nedávno vydalo vídeňské nakladatelství Böhlau, je první publikací, která téma nucené a otrocké práce pojednává komplexně, jak v jeho internacionálních souvislostech, tak ve spojení s holokaustem a prací v koncentračních táborech.
Jednotlivými studiemi jsou tu zastoupeny všechny evropské země, které byly násilným pracovním nasazením svých občanů postiženy, a to v časové posloupnosti, jak si je dobyvatelské tažení nacistického Německa podmaňovalo. Teprve tento celkový internacionální záběr kompendia umožňuje udělat si plnou představu o obrovském rozsahu nucené práce ve třetí říši. A bohužel i o potížích, které nuceně nasazené čekaly po jejich návratu domů na konci války.
Prakticky ve všech zemích, například i ve Francii, zvlášť ovšem v Sovětském svazu, museli navrátilci čelit obvinění z kolaborace a zrady, ženy z prostituce. Asi čtyři sta tisíc totálně nasazených Čechů tu svým vcelku neproblematickým návratem do vlasti tvoří jednu z mála výjimek. Za připomenutí stojí i relativně brzká reflexe jejich osudů jak fotografickou publikací Zdeňka Tmeje Abeceda duševního prázdna, tak monografií Františka Mainuše Totální nasazení z roku 1970, tak v kdysi slavném, lehce schematickém románu Karla Ptáčníka Ročník jedenadvacet z roku 1954. (Tyto práce v obsáhlé bibliografii knihy bohužel chybí.)
Také na odškodnění museli bývalí nuceně nasazení čekat ostudně dlouho. Po 55 let od konce války se jej dočkalo už jen něco víc než jeden a půl milionu osob. Z fondu odškodnění, na němž se podílela Německá spolková republika a po dlouhých tahanicích i němečtí podnikatelé, byl financován také orálněhistorický projekt dokumentace biografií celkem šesti set bývalých nuceně nasazených z celé Evropy, který se stal základem knihy. A jejich archivované životní osudy nadto svého druhu památníkem, který není vytesán z kamene, ale vypráví a uchovává historickou paměť živou pro další generace.
***
ČESKY NEVYŠLO
Hitlers Sklaven
Alexander
von Plato,
Almut Leh,
Christopph
Thonfeld
(Eds.)
Böhlau Verlag,
Wien-Köln,
Weimar 2008.
498 stran.
Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
