Aby se koza nažrala a vlk zůstal celý. Tak nějak vyznívá snaha premiéra Petra Nečase uchlácholit dlouhodobě hladové a podrážděné stavaře. Protože jim nemůže dát peníze ani slíbit investice do infrastruktury, zřídí jim alespoň poradní sbor při vládě. Podobné sbory pak může zakládat pro každý sektor, který se bude cítit odstrčen.
Stavaři jsou spokojení, mají pocit, že něco vylobbují a že když budou naříkat přímo na půdě vlády, dostanou „najíst“. Bohužel, nedostanou. Není z čeho. Vlk jim nic zadarmo nedaruje. A ministr financí Kalousek, který na rozpočtu sedí jako žába na prameni už vůbec ne. Toho nezajímají nářky hladovců. Každý má přece dneska hlad. Nad proklamacemi stavařů, že letos může v Česku přijít o práci až 40 tisíc lidí pracujících v tomto odvětví, se může tak leda pousmát. Kde nic není, ani smrt nebere.
To Nečas jako správný křesťan alespoň projevuje soustrast ve stylu „chápeme vás, ale nemůžeme s tím nic dělat, doba je zlá. Pojďte se k nám alespoň vyzpovídat ze svých problémů.“ Přirovnává přitom stavebnictví k lakmusovému papírku, na kterém se odráží stav ekonomického cyklu v dané zemi, ale i veřejných rozpočtů. V tom případě už papírek září sytě červenou barvou. Nečas má pravdu, kyselejší prostředí pro investice se jen tak v nějaké zemi nenajde. A zástupy poradních sborů na tom nic nezmění. Protože kde nic není...
