Hlasujte, co je nejošklivější

Kolem nekonvenčního návrhu Jana Kaplického na novou budovu Národní knihovny na Letenské pláni se rozpoutala bouřlivá debata. Stejně vášnivě se v minulosti diskutovalo i o mnoha jiných budovách. Na některé si Pražané zvykli, nad jinými se dokážou pohádat dodnes, přestože se některé mezitím staly kulturní památkou. Zatímco část odborné veřejnosti i laiků to vítá, jiná část by je nejraději viděla v sutinách.


Která z dvanácti staveb je nejošklivější? HLASUJTE ZDE

Mezi takové kontroverzní budovy patří například Tančící dům, který vyrostl podle projektu českého architekta chorvatského původu Vlada Miluniče a Franka O. Gheryho na Rašínově nábřeží v roce 1996. „Jednoznačně je to nejošklivější budova v Praze,“ neváhal s hodnocením stavby ředitel Národní galerie Milan Knížák. Jinak ale hodnotu domu vidí časopis Time, který mu udělil nejvyšší ocenění v kategorii designu, a také někteří památkáři, kteří by jej rádi viděli na seznamu kulturních památek.
Podobně je na tom také obchodní dům Máj, dnešní Tesco na Národní třídě. To bylo zapsáno mezi památky loni na podzim především díky teoretikovi architektury Rostislavu Šváchovi. Ten se chystá mezi chráněné skvosty prosadit i obchodní dům Kotva na náměstí Republiky. Mnohým odborníkům ani veřejnosti to ale nevadí, stejně jako to, že na seznamu památek figuruje například i hotel Internacionál ve stylu sorelo.

Největší černou ovcí mezi pražskými domy je ale jednoznačně hotel Don Giovanni poblíž stanice metra Želivského. „Je příliš vysoký, postavený z podřadných materiálů, ani se nehodí do kontextu daného místa,“ ohodnotil hotel sochař Kurt Gebauer. Přisadil si i šéf pražského pracoviště Národního památkového ústavu Michael Zachař: „Don Giovanni je snůškou nesourodých prvků, asi jako když pejsek s kočičkou pekli dort.“ „Dort“ nebo „pudink“ se ostatně růžové budově na Vinohradské třídě přezdívá.

Kromě konkrétních budov hyzdí metropoli podle odborníků také hradba sídlišť a komerčních hal a skladišť, které Prahu svírají jako dva soustředné věnce. Tvář města ale ničí také necitlivé přestavby domů v historickém centru města nebo satelitní městečka charakteristická rodinnými domy ve stylu takzvaného podnikatelského baroka. „Když už lidé mají peníze, měli by dostat ještě lekce z kultury, aby stavěli v souladu s estetikou a nenajímali si podřadné architekty. Jinak jsou peníze nebezpečný inštrument,“ říká Gebauer.