Hlaváček spolupráci s StB popírá

V čele ústavu se kvůli tomu rozhodl skončit k poslednímu květnovému dni. V obsáhlém prohlášení, které zveřejnil na vnitřní policejní počítačové síti, Hlaváček nabízí i možné vysvětlení, jak se do evidence VKR dostal. V době jeho základní vojenské služby, tedy mezi lety 1968 až 1970, byla v kasárnách vyšetřována krádež zbraně a poškození sochy vojáka v přilehlém parku.

„Řada vojáků, včetně mě, byla opakovaně vyslýchána (dnes usuzuji, že výslechy vedli pracovníci vojenské kontrarozvědky, nikoli kriminální policie, za které se tehdy vydávali),“ píše Hlaváček ve svém prohlášení. Při opakovaných výsleších byl prý vyzýván k podpisu jakýchsi doložek o mlčenlivosti. „Vůbec jsem o tom nepřemýšlel, protože jsem to považoval za obvyklé,“ píše Jan Hlaváček.

Později však už prý nynějšího ředitele Kriminalistického ústavu nikdo z VKR nekontaktoval. V roce 2000, kdy byl Národním bezpečnostním úřadem Hlaváček úspěšně prověřován na stupeň utajení „důvěrné“, se ho nicméně inspektoři právě na dobu jeho vojenské služby vyptávali.

Údajně proto, že se jeho jméno vyskytlo v jakési evidenci. Kromě toho, že byl Hlaváček úspěšně prověřen Národním bezpečnostním úřadem, mu bylo v minulosti dvakrát vydáno i negativní lustrační osvědčení. Spolupráci odhalila až poslední plošná prověrka, kterou nedávno nařídil ministr vnitra Ivan Langer. Stalo se tak kvůli případu šéfa české pobočky Interpolu Pavla Mihála, který měl negativní lustrační osvědčení, ačkoli byl veden v evidencích StB.

Langer včera poznamenal, že jeho rozhodnutí znovu prověřit vysoké policejní a ministerské funkcionáře bylo správné. „Na druhou stranu je otázkou, nakolik je možné, že v minulosti nebyl důsledně aplikován lustrační zákon. Podle mých informací je výsledek této nové lustrační prověrky výsledkem důsledného naplňování lustračního zákona,“ uvedl Langer.

Hlaváčkův případ je v mnohém podobný kauze šéfa oddělení informačních technologií Europolu Pavla Činčára. Také on měl být podle nedávného zjištění agentem VKR, a přesto mu bylo dvakrát vydáno negativní lustrační osvědčení. O tom, že je evidován, se Činčár dozvěděl v roce 2000, jeho svazek byl skartován v roce 1981, po deseti měsících od jeho založení. To se podle Činčára přesně kryje s dobou, kdy vykonával základní vojenskou službu.