Nyní přijel do Česka, kde má příbuzné, předat výtisk Nerudových kosmických písní, které měl s sebou ve vesmíru.
* LN Když jste studoval geofyziku, asi jste doufal, že vám to pomůže stát se astronautem. Nakonec se vám ale při opravě Hubbleova dalekohledu mnohem víc hodily dovednosti, které jste získal, když jste si při studiu přivydělával jako automechanik...
Máte pravdu. Byly mi čtyři roky, když na Měsíci přistáli první lidé, a věřil jsem, že až vyrostu, budeme běžně létat nejen tam, ale i na Mars. Takže geofyzika byla logickou volbou, pokud jsem se chtěl stát astronautem. Zároveň jsem žil v Detroitu, ve městě automobilů, což mě pochopitelně hodně ovlivnilo. Auta jsou dodnes mým koníčkem, každou volnou chvíli trávím v garáži. Takže jsem rád, že jsem to mohl ve vesmíru zúročit.
* LN Jak byste porovnal opravu auta a kosmického dalekohledu?
Některé věci jsou stejné, musíte být mechanicky zruční. Dalekohled je mnohem větší, vyměňovali jsme i přístroje o velikosti telefonní budky. Na druhou stranu jsme zápasili i s malými šroubky a pracovali jsme s poměrně jemnou elektronikou, která navíc původně nebyla navržena k opravám na oběžné dráze. Byly to součásti přístrojů, jež v minulosti zkratovaly a shořely, takže bylo nutné je vyměnit, nebo se o to aspoň pokusit. A všechno probíhalo v extrémních podmínkách – v neohrabaných rukavicích, ve skafandru, a hlavně ve stavu beztíže. Museli jsme dávat pozor, aby nám nic neuletělo. Jednak by nám to pak chybělo, a kromě toho nevím, jak bychom lidem z NASA vysvětlovali, že Hubbleův dalekohled vyfotil záhadnou „šroubkovou mlhovinu“.
* LN Myslíte, že se vám v budoucnu podaří ve vesmíru využít i vaše znalosti geofyziky?
Doufám, že ano. Využívám je ovšem už teď, i když ne přímo v kosmu. Část práce, kterou teď dělám pro NASA, souvisí s vývojem geofyzikálních přístrojů pro výzkum Měsíce – měření seizmických vln, gravitace, magnetického pole, rádiových vln a tak dále. Takže jsem přece jen nestudoval zbytečně...
* LN Věříte, že se na Měsíc jednou podíváte – nebo dokonce na Mars?
Je mi skoro 44, takže pokud na Měsíc poletíme za deset let, budu už na hranici aktivní služby. Takže nevím, jestli se to povede, ale doufám, že ano. Mars už je pro mě moc vzdálený, tam by se mohli podívat spíš moji synové – nebo aspoň jeden z nich, který se zajímá o kosmonautiku. Ale i během letu na Mars budu doufám pořád pracovat pro NASA v podpůrném týmu dole na Zemi.
* LN Pilotované lety do kosmu ale mají i své odpůrce, kteří tvrdí, že stejnou práci zvládnou roboti levněji a bezpečněji. Co na to říkáte?
Hubbleův dalekohled je krásným příkladem, jak lidé a roboti můžou spolupracovat. Hubble je vlastně robotický teleskop, který dálkově ovládáme, ale jednou za čas se k němu musí vydat lidé a opravit ho. Kdybychom tam poslali roboty, sice by to bylo pro lidi bezpečnější, ale asi by nebyli tak úspěšní, protože jsme museli často improvizovat, a taky by jim to trvalo delší dobu. Dalším dobrým příkladem jsou vozítka na Marsu – původně měla pracovat 90 dní, a fungují od roku 2004 dodnes, což je úctyhodné. Ale práci, kterou za ty roky odvedla, by lidé zvládli za měsíc. Takže roboti sice umí pracovat, aniž by ohrozili lidské životy, ale lidé to zvládnou mnohem rychleji.
* LN Jenomže za mnohem víc peněz, už kvůli bezpečnostním opatřením...
Jak se to vezme. Cesta lidí na Mars bude jistě mnohem dražší než vyslání robotů, ale například od opravy Hubbleova dalekohledu speciálním robotem se ustoupilo právě proto, že by jeho vývoj byl příliš drahý a šance na úspěch příliš malá.
* LN Takže jste nakonec dostal příležitost vy. V roce 2006 jste byl oficiálně jmenován členem posádky k Hubbleovi – následující tři roky jste trénoval, jenže pár týdnů před startem se na dalekohledu porouchala jednotka pro přenos dat, takže se start musel o půl roku odložit. Co to pro vás znamenalo?
V té době jsem byl astronautem už devět let, takže ten půlrok nehrál velkou roli. Na mě a na Johna Grunsfelda navíc připadla úloha zmíněnou rozbitou jednotku vyměnit, takže jsme aspoň měli dost času si to v bazénu natrénovat.
* LN Před startem jste prohlásil, že se nejvíc těšíte na první výstup do volného kosmu, kdy vás od Země bude oddělovat jen průzor skafandru. Splnil tento okamžik vaše očekávání?
Určitě, bylo to ohromující. Nejvíc mě dostal pohled na tenoučkou atmosféru. Když se díváte z vesmíru na naši planetu, obepíná ji opravdu neuvěřitelně tenká světle modrá vrstvička vzduchu, která nás chrání před kosmickým prostředím. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak je život na Zemi zranitelný.
* LN Ale moc času na rozjímání jste neměl – už při prvním výstupu vás čekal důležitý úkol, výměna širokoúhlé kamery za novou. A hned se vyskytl problém...
Ano, jeden ze šroubů kamery doslova zamrzl. Před misí mi dal kolega John Grunsfeld, který k Hubbleovi letěl už potřetí, důležitou radu: hlavně se snaž nic nerozbít! Ale když šroub nešel uvolnit, z řídicího střediska mi řekli, ať to zkusím větší silou i za cenu toho, že ho možná utrhnu a kamera nepůjde vyměnit. Naštěstí se to povedlo. Snažil jsem se v tu chvíli nemyslet na důsledky, prostě jsem se soustředil na svoji práci a ani jsem se nestihl vyděsit.
* LN Před letem jste také tvrdil, že jestli se na něco netěšíte, je to návrat. Nakonec jste ale na oběžné dráze zůstali o dva dny déle kvůli špatnému počasí. Ani tehdy jste se netěšil domů?
Bylo příjemné mít ty dva dny navíc a konečně si po nabitém programu pořádně užít výhled na Zemi. Měli jsme čas přečíst si kousek z Písní kosmických, což byl zajímavý zážitek, když jste ve vesmíru, obklopeni temnou oblohou a hvězdami. Četl jsem je kolegům na dobrou noc a za chvíli usnuli, takže to splnilo svůj účel. Taky jsme se dívali na filmy, třeba na Star Trek nebo na Apollo 13, což může vypadat trochu cynicky, ale my už jsme takoví. Docela jsme si ty dva dny užívali, ale potom už jsme se rádi vraceli domů. Země je naším domovem a tam prostě patříme.
* LN V souvislosti s Písněmi kosmickými vám musím položit otázku, kterou v básni kladou žáby žabákovi, když jim vypráví o vesmíru: jsou-li tam žáby taky?
Ano, o tom jsem přesvědčený. Ale nevím, jestli se o nich někdy dozvíme. Možná nám s tím pomůže právě Hubbleův dalekohled.
***
Operace na oběžné dráze
Sedmičlenná posádka raketoplánu Atlantis se letos v květnu vydala na poslední servisní misi Hubbleova vesmírného dalekohledu.
Andrew Jay Feustel (*1965) se narodil v pensylvánském Lancasteru a vyrůstal v městečku Lake Orion v Michiganu. Vystudoval geofyziku na Purdue University v Indianě a poté obhájil doktorát ze seizmologie na Queen‘s University v Kanadě. Pracoval pět let v průmyslu, kromě jiného v Houstonu pro firmu Exxon Mobil, kde se podílel na hledání nových zdrojů ropy a zemního plynu. V roce 2000 ho NASA vybrala do týmu astronautů, v květnu 2009 se zúčastnil servisní mise STS-125 k Hubbleovu dalekohledu. Protože má jeho žena české kořeny, vzal do vesmíru Písně kosmické od Jana Nerudy, kde urazily 5,3 milionu mil (8,5 milionu km) a přesně 197krát oběhly Zemi, jak napsal ve svém věnování.
Během pěti výstupů do volného kosmu astronauti vyměnili některé přístroje a jejich součásti, aby dalekohled mohl fungovat dalších pár let a pořizovat detailnější snímky než dosud. Andrew J. Feustel se zúčastnil prvního, třetího a pátého výstupu.
Kniha s věnováním Andrewa Feustela bude od konce září vystavena na hvězdárně v Ondřejově
lidovky.cz Celý rozhovor najdete na www.lidovky.cz/veda
