Vsobotu 24. dubna vyšel v LN text nazvaný Karlův most – pohled z jiné strany, podepsaný Janem Vojtou, bývalým rektorem restaurátorské školy v Litomyšli. Na první pohled se zdá, že se jedná jen o jeden z řady odborných textů věnovaných rekonstrukci mostu. Čtenář však záhy s překvapením zjistí, že text svým vyhroceným a nekorektním pojetím příliš nekoresponduje se seriózním zaměřením deníku. Jeho obsahem je razantní obhajoba dosavadního průběhu opravy Karlova mostu, vyostřená negativní charakteristika oponentů a závěrečná snaha o nastínění politického pozadí celé kritiky obnovy. Podivná je i forma publikování, neboť se nejedná o redakční text, ale o placenou inzerci, která má jako běžný článek pouze vypadat.
Rány pod pás Polemizovat s inzerátem nemá již v principu smysl. Inzertní text má svůj účel, který nespočívá v objektivním posouzení problému, ale v prosazení stanoviska inzerenta, ať již je jakékoli. Pokud je však inzerát prezentován jako odborný text, je situace závažnější a reakci asi vyžaduje. Jenže – jakou vlastně? Jak reagovat na zpochybnění odbornosti památkáře z Národního památkového ústavu (NPÚ), který má nyní rekonstrukci mostu na starosti, pouhým odkazem na webové stránky nazvané „Špilberk: účelná dostavba, nebo hnus“? Má smysl inzerentovi vysvětlovat, že kvality architekta Zdeňka Chudárka výmluvně dokládá obnova takových památek, jako je Strahovský klášter nebo hrad Karlštejn? Na obdobné rány pod pás lze bohužel reagovat jen těžko.
K čemu pak ale text slouží, když ne k seriózní diskusi? Má snad zahanbit oponenty nebo je přimět k obdobně konfrontačním prohlášením? Pokud ano, příliš se nevydařil. Má přesvědčit veřejnost, že se nic neděje? Kdo se o problém podrobněji zajímá, snadno zjistí, že závažné chyby v přípravě i průběhu obnovy mostu konstatovala Památková inspekce MK ČR, NPÚ i další nezávislé instituce. Má tedy snad inzerát obhajovat pozici Magistrátu hl. města Prahy jako investora a odpovědného památkového orgánu v jedné osobě? Pravděpodobně ano, ale i tak zarazí jeho prvoplánově konfrontační tón a zvláštní podání reality.
Situace kolem obnovy Karlova mostu je přitom skutečně vážná. Současná etapa dobíhá bez toho, že by se nějak zásadněji změnila vágní pravidla hry. Ze strany města stále chybí snaha nastavit takové podmínky, které by opakování chyb zabránily, a další etapa obnovy je raději odsunuta na neurčito. Namísto klidné mezioborové diskuse, která by tuto složitou situaci vyřešila, se odborná veřejnost navíc postupně rozdělila do různých názorových táborů, pro něž je argumentační „vítězství“ patrně již otázkou principu.
Učit se za pochodu. Na Karlově mostě...
Přiznám se, že mi smysl toho všeho uniká. Jen demagog by mohl obvinit odborníky, kteří původní obnovu zahájili, ze snahy o vědomé poškození mostu. Je pro ně však opravdu takový problém s odstupem přiznat, že zahájit stavbu bez podrobného projektu a bez stálého dozoru zkušeného památkového projektanta a restaurátora bylo přinejmenším neprozřetelné? Že firma, která byla magistrátem pro kamenické práce vybrána, neměla dostatek zkušeností a vše se učila tzv. za pochodu – ovšem bohužel právě na Karlově mostě? A zejména že zdvojená role magistrátu jako investora i památkového garanta (hlas NPÚ je ze zákona pouze poradní!) je hlavním a zásadním omylem? Tohle všechno je zřejmé už více než rok. Namísto společného konsenzu se však situace dále vyostřuje, o čemž svědčí i manipulativní tón zmíněného inzerátu. Těžko se ubránit dojmu, že mnohým už nejde ani tak o Karlův most jako spíše o uhájení dobytých pozic, přičemž v souboji je – zdá se – už dovoleno téměř vše. Odbornou diskusi nahradila vyhrocená konfrontace, jejímž hlavním cílem je mediální likvidace protistrany. V atmosféře denunciace a zastrašování se však rozumná řešení nalézají jen těžko. Jediný, kdo na tuhle situaci nakonec skutečně doplatí, bude pouze Karlův most.
O autorovi| Richard Biegel, historik umění, pedagog FF UK
