Přímou volbu prezidenta ano, ale dvoukolovým většinovým systémem
Podle dostupných zpráv se zástupci stran vládní koalice i opoziční sociální demokracie ve čtvrtek dohodli na ústavní změně, podle které by příštího prezidenta naší země již měli volit občané přímo. Zdá se, že pocit rozčarování z minulé volby v parlamentu, kterou doprovázela velmi podezřelá jednání vysokých úředníků s lobbisty pochybné pověsti a bezprecedentní nátlak na některé poslance a senátory, tak nakonec převážil i u dnešních zákonodárců a rozhodl ve prospěch zavedení přímé volby.
Riziko, že by i úřad příštího prezidenta mohl být kompromitován podobně nekalými zákulisními praktikami, se v dnešní, korupcí prolezlé české politice ukazuje jako příliš vysoké. Hlavním důvodem pro přímou volbu je tak paradoxně obecná nedůvěra v politickou i osobní integritu našich zákonodárců. Kritici přímé volby potom buď po způsobu členů správní rady pivovaru ve filmových Postřižinách poněkud komicky volají, že „to všechno je moc drahé“, nebo s nedůvěrou tvrdí, že v takové volbě se otevírá ještě větší prostor pro politický populismus a riziko spojené se zavedením faktického prezidentského režimu. Namísto fundamentální kritiky volebního procesu tak planě spekulují o možných důsledcích, pokud přímo nelamentují nad tím, že demokracie je luxus, na němž se musí šetřit.
Síla parlamentarismu Zkušenosti ze sousedních zemí přitom ukazují, že ani přímá volba prezidenta fakticky nedokáže změnit parlamentní režim na prezidentskou republiku s dominantním postavením hlavy státu.
Například v Rakousku, kde je prezident volen přímo všemi občany na šestileté období a taktéž nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou, text ústavy poskytuje tomuto úřadu rozsáhlé pravomoci. Ve skutečnosti však rakouský prezident plní ceremoniální funkci hlavy státu a do faktického fungování výkonné moci prakticky nezasahuje.
Na Slovensku zase přímou volbu prezidenta prosadila protimečiarovská opozice právě v reakci na dobovou hrozbu populismu a autokratického zneužívání vlády. Po řadě ústavních krizí a dočasného zastávání prezidentského úřadu předsedy vlád tak volí od roku 1999 Slováci svého prezidenta také přímo. Ačkoli o kvalitách a krocích konkrétních osob zastávajících tento úřad lze jistě diskutovat, rozhodně nelze tvrdit, že by se zavedením přímé volby na Slovensku změnil ústavní režim a prezident by si z titulu přímé demokratické legitimity uzurpoval větší podíl na ústavní moci.
Různé zkušenosti z jiných středoevropských zemí ukazují sílu parlamentarismu, která nakonec ve faktickém fungování ústavy převládne nad případnými snahami posilovat prezidentskou moc. Riziko vychýlení existující rovnováhy ústavní moci je zanedbatelné. Zavést přímou volbu do Ústavy ČR proto lze technicky velmi snadno a nemusí ji doprovázet žádné další zásahy do existujícího systému brzd a rovnováh a prezidentských pravomocí. Zkušenost českého voliče Mnohem závažnější je otázka, jak prezidenta volit. Návrh, že by se prezident mohl volit jednokolovým systémem podle tzv. australského modelu, je totiž doslova učebnicovým příkladem toho, jak se právo, natož ústava, nemají měnit. Významný americký právní teoretik Lon Fuller před více než čtyřiceti lety popsal v knize Morálka práva hned osm způsobů, jak zákonodárce může selhat při tvorbě práva. Kromě jiného se jedná také o neschopnost přijímat zákony, které by byly jasné a srozumitelné. Ponecháme-li stranou skutečnost, že hlavou australské federace je britská královna, s tímto jednokolovým, ale o to složitějším systémem přepočítávání preferenčních hlasů nemá český volič žádnou zkušenost. Naproti tomu má ale dostatečnou zkušenost s většinovým dvoukolovým systémem, kterým se volí do Senátu. Dvoukolová většinová volba je všeobecně srozumitelná, a navíc se podle ní běžně volí prezidenti i v jiných parlamentních republikách na evropském kontinentu.
Namísto dalšího experimentování s volebním systémem, jehož složitost by voliče spíš odrazovala, by se proto čeští ústavodárci měli držet zavedené konvence a pro prezidentskou volbu schválit ten samý volební systém, jakým již patnáct let volí občané této země své senátory.
Zavést přímou volbu do Ústavy ČR lze technicky velmi snadno a nemusí ji doprovázet žádné další zásahy do existujícího systému brzd a rovnováh a prezidentských pravomocí
O autorovi| JIŘÍ PŘIBÁŇ, právník a VŠ pedagog e-mail: priban@cardiff.ac.uk
