Politici se totiž nijak nehrnou, aby nástupce Otakara Motejla zvolili. Vybírají přece člověka do dalekého Brna, kam nemají tolik pák, jak ovlivňovat justiční pantáty a paňmámy. A tak musejí volit „pečlivě“. Protože zatím jediný veřejný ochránce práv s politiky v poslední době v rukavičkách nejednal. Opakovaně je zkritizoval, jak dělají zákony bez ohledu na lidi, jak nejsou ochotni přiznat a napravit své chyby. A co kdyby jeho nástupce šel třeba ještě dál a používal i konkrétní jména?
Takové věci politici, zvláště ti srostlí se svými křesly, neslyší rádi. A než takový ombudsman, tak raději žádný.
Radit, koho vybrat za nového ombudsmana, se pokouší mnoho lidí. Zákon říká, že dva kandidáty navrhne poslancům prezident a dva senátoři. Nic víc.
Je tedy jasné, že právě politici mohou institut veřejného ochránce snadno pohřbít. Stačí vybrat kolegu, jemuž dají na šest let trafiku. Právě takovou, za jakou původně mnozí z nich Motejlův úřad označovali - a pak se nestačili divit, kolik připomínek k nejrůznějším zákonům a nedokonalým rozhodnutím jim dokázal do Prahy poslat. Poslední výhrady ani nestihli projednat, natož aby se s nimi vyrovnali. Nicméně otázka volby nového ombudsmana je tu. První jména už zazněla, žádný návrh ale zatím nedostal oficiální podobu. Šedesátidenní lhůta vyprší se začátkem července.
Nejčastěji zní návrhy na obě Motejlovy zástupkyně - tu první, Annu Šabatovou, ale i nynější, Jitku Seitlovou. Předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová zmínila Petra Pitharta, zaznělo i jméno bývalého ministra pro lidská práva Michaela Kocába. A dalších politiků.
Pokud by ale zákonodárci a prezident chtěli skutečně někoho, kdo bude pracovat se vší vážností a nepodléhat své (byť někdejší) stranické příslušnosti, měli by přemýšlet jinak. Nad tím, z koho mají respekt už nyní. A kdo by mohl být i výraznou osobností u běžných lidí, jimž má ombudsman pomáhat.
Opravdu radikální vzkazy politikům a úřadům o tom, jak se chovají k lidem, už přitom z Brna znějí. A neříká je zástupkyně Seitlová. Zní z budovy Ústavního soudu. Tam je kandidátů hned několik - třeba rázná místopředsedkyně Eliška Wagnerová, která se neváhala ptát politiků na příjmy průměrných důchodců. Nebo uvážlivá Ivana Janů, která Českou republiku reprezentovala například v trestním tribunálu pro bývalou Jugoslávii. A další soudci.
Jisté je, že trafik má Brno dost. A tímhle stylem hrozí, že rychle přibude ta, kterou proti podobnému označení její první správce hrdinně ubránil. Hledáme tedy dobrého antitrafikanta. Či antitrafikantku.
O autorovi| MILOŠ ŠENKÝŘ, redaktor LN
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
