Jedna ze zásadních pouček neméně zásadního britského seriálu „Jistě, pane ministře“ zněla: Pokud chceš zabít téma, vytvoř k němu pracovní skupinu. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se jí zjevně neřídí. Už dlouho mluví o tom, že unie by měla mít konečné hranice, a krátce po nástupu do úřadu navrhl vytvoření pracovní skupiny, která by se tím zabývala.
Nějakou dobu bylo ticho po pěšině a už už to vypadalo, že na svůj nápad zapomněl i Sarkozy. Po prázdninách ale šéf Elysejského paláce svoji tezi o vykolíkování hranic bloku několikrát zopakoval a „rada moudrých“ začala žít. Její ustavení, zaúkolování a kdo v ní zasedne, budou jedním z témat na summitu unie tento pátek v Bruselu. Humphreyho poučka tu tedy neplatí beze zbytku, pár náznaků se tu ale najde.
Především, „rada moudrých“ – která se bude oficiálně jmenovat „reflexní skupina“ – nemá řešit konečné hranice unie. Proti jejich zakonzervování se postavily Británie, Švédsko, Česko a další státy vstřícné vůči rozšíření. Další země a také bruselská úřadovna zase řekly, že by sbor neměl probírat unijní instituce, finance bloku a podobná témata, která spolehlivě dostanou Evropu do agonie, a propast mezi unií a lidmi ještě prohloubí.
Zatímco tedy na začátku stála jedna jasná otázka, teď stojí evropští lídři před otázkou, čím se vlastně bude „reflexní skupina“ zabývat, aby měla za tři roky na co odpovědět. Červen 2010 byl totiž stanoven jako termín předání výsledků práce a v této chvíli je to jedna z mála jistot, které kolem skupiny panují.
Jinak je všechno otevřené. Pod zastřešující otázky „co lidé od unie chtějí“ a „jaká by měla být její role navenek za horizont let 2020-2030,“ se vejde cokoli. I Francouzi jsou klidní: jestliže byla slova „hranice“ a „rozšíření“ z mandátu skupiny vyškrtnuta, podotázka „vztahy unie se sousedními státy“ kýženou diskusi nevylučuje.
Dost bude záležet na tom, kdo ve sboru zasedne. Členů se počítá 10 až 12 a po Bruselu kolují jména bývalých státníků: Wolfgang Schüssel, Felipe Gonzáles, Giuliano Amato, někdo z nových států, takže například končící lotyšská prezidentka Vaira Vikeová-Freibergová… i to se ukáže až později.
Severské státy přišly s myšlenkou, že by se měli přizvat „normální“ lidi – byznysmeni, umělci apod. Třeba bývalý šéf firmy Nokie. Jakkoli jde od Finů o vtipně průhledný nápad, rozhodně není nezajímavý. Kdyby se podobných osobností sešlo víc, možná se můžeme těšit na přitažlivou a ostrou debatu, která nebude jen zastíracím manévrem pro to, aby se Nicolas Sarkozy nažral, a unie zůstala celá.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
