V antickém Řecku soutěžili atleti nazí a zapadalo to do společenských norem. Dnešní sportovci jsou oblečeni, nicméně zprávy o tajích jejich těla se předkládají publiku, což odporuje modernímu pojetí ochrany práv osobnosti. Obětí konkurenční honby za prestiží, která se vymyká možnostem normálních smrtelníků, se stala i jihoafrická běžkyně Caster Semenyaová.
Čerstvou vlnu rozruchu kolem šampionky z berlínského mistrovství světa vyvolal únik výsledků vyšetření její pohlavní identity. Z jistých novin se veřejnost dozvěděla intimní podrobnosti: tato osmnáctiletá žena má v těle příliš testosteronu, v břiše varlata a atypický chromozom XXY. Generální sekretář Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) nepřímo přiznal pochybnosti o pohlaví Semenyaové slovy: „Je jasné, že je žena, ale možná nikoliv stoprocentní.“ Rozehrávání rasové karty Celá aféra přerostla, jak už je to u vrcholového sportu bohužel pravidlem, do politiky. „Může z toho být třetí světová válka,“ nechal se slyšet jihoafrický ministr sportu Makhenkesi Stofile. Poslankyně za Africký národní kongres, hlučně agresivní Winnie Madikizelová Mandelová svolala na podporu „naší holčičky“ demonstraci a její kolega Butana Komphela se obrátil k OSN se stížností na „rasismus a sexismus“ IAAF. Právě obvinění z rasismu vyhrotilo pozdvižení v její vlasti. „Rozehrávání rasové karty“ sice odsoudila část jihoafrického tisku a list The Herald Mandelové vytkl, že usiluje o „laciný politický zisk“, státem podporovanou hysterii to nicméně sotva zastaví.
Případ „pozlaceného hermafrodita“ otevřel spory i mimo jihoafrické ulice. Jde o to, nakolik může vrcholový, komerčně orientovaný sport sloužit jako inspirace pro běžné lidi k péči o zdravý životní styl. „Kvůli snaze překonávat limity lidských možností je sport v situaci, kdy dosáhl vrcholu.
Basketbalista Jao měří 230 centimetrů, Phelps má rozpětí rukou 217 centimetrů. Vrcholový sport žádá výkony za každou cenu, a proto se v něm uplatňují lidé, kteří jsou vývojovou varietou,“ zamýšlel se v této souvislosti v deníku Sport sportovní lékař Jan Hnízdil.
Mezinárodní olympijský výbor chtěl kontroverze zklidnit, a před olympijskými hrami v Sydney (rok 2000) testování žen zastavil, pro OH v Aténách dokonce povolil účast sportovců po změně pohlaví (asijský olympijský výbor ovšem testy na pohlavní identitu provádí a IAAF rovněž, ta ale jen v případě „podezření“). Jedním z důvodů byla snaha nepoškozovat sportovce psychickou zátěží. Varovným příkladem může být indická běžkyně Santhi Soundarajanová, která se rok poté, co jí byla kvůli těmto pochybnostem odebrána medaile z Asijských her v roce 2006, pokusila o sebevraždu. Semenyaová sice zprvu reagovala „statečně“, ale koncem minulého týdne se stáhla do soukromí a podle některých mediálních informací je psychicky těžce poznamenaná.
Soudy, podle nichž se má atletka vzdát medaile, neboť není nožné, aby „si jaksi nevšimla, že v těch kalhotkách není všechno zrovna košer a že se uvnitř rýsuje cosi navíc“, jsou neoprávněné a necitlivé. Nejde ani tak o to, že si dívka sotva mohla „všimnout“, co se skrývá v její břišní dutině, ale jde především o vlastní sebeuvědomění. Byla vychovávána jako žena, chovala se jako žena, a nyní se dozvídá, že není „stoprocentní“. Je to osobní tragédie, kde je skutečnost, zda přijde o medaili (nejspíš nikoliv) zcela podružná.
Lékařské kapacity z oboru endokrinologie či psychologie prosazují, aby se test na určení pohlaví vůbec neprováděl. „Objektivní“ závěry jsou téměř nemožné a psychologicky traumatizující. V uspořádání chromozomů existuje nesčetně odlišností a je nereálné zavést jasná kritéria. Rozhodnutí bude nutně stanoveno z moci úřední.
Jednou z možností je jít do důsledků a testovat všechny sportovce, zda nejsou „vývojovou varietou“, o níž mluví MUDr. Hnízdil. Je jí nejspíš i superstar atletického showbyznysu, jamajský sprinter Usain Bolt, jenž má „jinou stavbu svalových vláken“ než běžný člověk. O co jde, rozvedl v časopisu Run odborník z Masarykovy univerzity Jan Cacek. „Na základě rozdílů ve svalové architektuře je možné vysvětlit výkonnostní rozdíly mezi černými sprintery a bílými. Rozdíly v délce svalových vláken a fascií, v počtu sarkomer a úhlu, pod kterým jsou svalová vlákna přichycena na kost, představují kritérium oddělující dobrý potenciál produkce rychlosti od potenciálu průměrného. Faktorem, který ovlivňuje spotřebu kyslíku, je vzdálenost částí dolní končetiny od kyčelního kloubu (osa otáčení). Je to pravděpodobně nejvýznamnější faktor, který vysvětluje vytrvalostní dominanci Afričanů,“ napsal.
Zrušme kategorie Jinak řečeno - pokud miliony lidí postihuje při pohledu na výsledky sportovních klání pominutí smyslů, měla by se pro tyto podniky zavést striktní pravidla odlišující černé a bílé, muže, polomuže, položeny... Jinou variantou je naopak zrušení soutěžních kategorií. Nechť si své schopnosti ověří každý, kdo je v té či oné disciplině schopen konkurovat ostatním, a fanoušci si pak mohou přepočítávat pořadí podle sebe - jak se „on“ prosadil ve sportovní gymnastice, či „ona“ v řeckořímském zápase. To by ovšem znamenalo menší počet medailí, méně fanfár a pouličních demonstrací. Zato by to bylo méně „zlé a obludné“, jak napsal Jan Hnízdil.
***
Nechť si své schopnosti ověří každý, kdo je v té či oné disciplině schopen konkurovat ostatním
O autorovi| PAVEL MÁŠA, novinář
