Školní rok zase jednou začal a s ním přicházejí nové povinnosti (dětem) a nové starosti (rodičům). Malou náplastí pro ty druhé budiž alespoň návrat rubriky Slovo týdne na stránky Lidových novin.
Poslední srpnový den neodzvonilo jen prázdninám. Opustil nás i poslední statečný z rodiny haléřů – padesátihaléř, padesátník. Jenže zatímco prázdninám odzvání vždy „jen“ (děti prominou) na deset měsíců, halíř odešel jednou provždy. Prachem léta zapadaný Český etymologický slovník Jiřího Rejzka (Leda 2001) říká, že „haléř, halíř vznikl ze středohornoněmeckého haller, heller (dnes Heller) podle německého města Schwäbisch-Hall, kde se razil. Původně (od 13. století) šlo o drobnou stříbrnou minci v ceně jednoho feniku, která platila v různých oblastech až do 19. století (v Rakousku do roku 1924).“ Jak Rejzek dodává, dnes už existuje jen v Česku a na Slovensku. Takže Česko už si můžeme škrtnout a 1. ledna 2009 totéž učiníme i se Slovenskem, jež toho dne vstoupí do euroráje.
Jak uvádí internetová Wikipedie, náš drahý zesnulý se skládal z 99 % hliníku a 1 % hořčíku a do oběhu jich bylo od 12. května 1993 postupně vypuštěno přes 420 milionů... Ondřej Neff se ve svém Posledním slovu (LN 1. 9., s. 10) zamýšlel, zdali halíř zanechá stopu v našem jazyce, a čtenáři v dopisech jej obratem uklidnili (haléřové položky, Podpůrný spolek haléřový, Na Padesátníku atd.). Dodávám k tomu, že ještě dlouho se jistě budeme „otáčet na pětníku“, a kde zůstane halíř zcela jistě nesmrtelný, to je postava suchého souseda animované rodiny Smolíkovy – Doktora Halíře (čertví, jak ke svému českému příjmení přišel – v originále se, jak mě poučil kolega s maďarskými kořeny, jmenuje Máris, což znamená ,ihned, okamžitě‘). Tak tedy sbohem na věčnosti!
Rubrika vychází každý pátek
***
Zcela jistě nesmrtelný zůstane halíř v postavě suchého souseda animované rodiny Smolíkovy – Doktora Halíře
O autorovi| Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor LN, ondrej.tucek@lidovky.cz
