Celá lidská historie je zaplněna přírodními katastrofami, při nichž zabíjel nejen vlastní živel, ale druhotně i lidské výtvory. Lisabonské zemětřesení by dozajista nemělo zdaleka tolik obětí, nebýt civilizačních výtvorů: ve svátek Všech svatých dne 1. listopadu 1755 se konaly ve všech kostelích hojně navštěvované bohoslužby. Zemětřesení trvalo jen krátce, ale „chrámy, paláce a pomníky se zhroutily a pohřbily pod troskami všechny, kdo se v nich právě nacházeli, a z planoucích svíček v kostelích a z domácích topenišť se po po Lisabonu rozšířil obrovský požár“.
Reakce panovníka byla moudrá: dal pohřbít mrtvé a ošetřit raněné, zavedl trest smrti pro rabující „šakaly“ a povolal architekta Eugena dos Santose, který nařídil strhnout ruiny a postavit moderní metropoli se širokými bulváry s moderním veřejným osvětlením a technologicky špičkovými paláci.
Stručně řečeno: poučili se. Bez hysterie, bez nesmyslných návrhů přestat nadále stavět velká města a budovy a zakázat používání svící.
Na počátku osvíceného 21. století bych očekával stejně moudrý přístup: poučit se z nedostatků v urbanistice, technologii staveb, krizové logistice, v konstrukci atomových elektráren a jistě i v mnohém dalším, aby se minimalizovaly škody a oběti při příštích katastrofách, a to i kdekoliv jinde. A že v budoucnu nějaké katastrofy nastanou, o tom jistě nemůže být pochyb. Atomová energie však bohužel patří kupříkladu spolu se zdravotnictvím mezi vynikající politickou komoditu: strach. Strach o zdraví a strach o život je člověku vrozen, a tak je jednoduché je použít a zneužít. Ve středověku platili hloupí občané závratné sumy za muškátový oříšek, prý ochranu před obávaným morem. Dnes platí hloupí občané závratné sumy za „potravinové doplňky“, bez nichž bychom prý byli záhy blízko smrti. Nebo za superpředraženou vodu v plastu… Atomová energie je po Hirošimě, Nagasaki a Černobylu dokonalým nástrojem ku strašení a sáhnou po něm pochopitelně všichni, kteří na tom mohou vydělat. Politici, kteří zdaleka nepohrdnou hlasy těch, kteří se bojí žít vedle atomových elektráren (ale bez problému každý den usedají za volant, ač si pravděpodobnost smrti mnohonásobně zvýší ). Plynárenské firmy, ochotné ihned nahradit zlikvidovaného konkurenta. Majitelé uhelných dolů a výrobci tepláren jakbysmet. Všichni, kteří si namlouvají, že svět bude bezpečnějším místem k životu, když se namísto pozvolného pokroku uplatní okamžité zákazy a příkazy.
Připočteme-li k tomu zbulvarizovaná média, vděčná za každou sebemenší možnost přímého přenosu jakékoliv tragédie a při nedostatku nových zpráv spekulující a rozžvýkávající i ty sebeabsurdnější spekulace, je vymalováno a namísto racionality převládne hysterie.
Moudrý panovník a schopný architekt Eugen dos Santos, kteří namísto unáhlených reakcí (viz dnešní Německo) racionálně vyhodnotili, co a proč se stalo a co je zapotřebí napříště změnit, aby se umenšily možné tragické následky, jako by dnes nebyli. Namísto chladného rozumu vládne často zcela iracionální hysterie.
Hloupých lidí jako by neubylo, zato moudrých panovníků ano.
***
Atomová energie však bohužel patří kupříkladu spolu se zdravotnictvím mezi vynikající politickou komoditu: strach. Strach o zdraví a o život je jednoduché použít a zneužít.
O autorovi| MIROSLAV MACEK, publicista a bývalý politik
