Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Hluk je nebezpečný všudypřítomností

Česko

Odborník na fyziologii sluchu profesor Josef Syka z Ústavu experimentální medicíny promluví v rámci Týdne vědy a techniky

Hluk ohrožuje už i děti v inkubátoru, říká profesor Josef Syka, vedoucí oddělení neurofyziologie sluchu v Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR.

* LN Zítra přednášíte v Městské knihovně v Praze o hluku jako o moderní civilizační hrozbě. Může silný zvuk i zabíjet?

Hlavní problém dnes není v tom, že kvůli intenzivnímu zvuku přijdeme o sluch. Moderní letadla a nákladní auta vydávají daleko méně hluku než dříve. Mnohem větší hrozbou je všudypřítomnost hluku, často nad hranicí hygienických norem. Například v okolí letišť a hlavních silnic v centru měst prokazatelně více osob trpí nedostatkem spánku a rozmrzelostí. Hluk je stresový faktor a když působí dlouhodobě, organismus reaguje. U lidí stoupá krevní tlak, vyskytuje se vyšší počet infarktů a mozkových mrtvic.

* LN Nelze hluk odbourat vysíláním protifrekvence?

Je to předmětem mnoha výzkumů, ale zatím jsem nezaznamenal nějaké úspěchy. Nikdo nepřišel s žádným účinným řešením.

* LN Jaký hluk je snesitelnější? Přerušovaný, nebo trvalý?

Jakmile intenzita zvuku stoupne nad 80 decibelů, což je například hluk rušné křižovatky, stáhnou se ve středním uchu malé svaly a ovlivní napětí bubínku. Sníží tak intenzitu zvuku, který přichází do vnitřního ucha, o 10 až 20 decibelů. Nebezpečnější je proto hluk přerušovaný, protože svalíky nestačí tak rychle reagovat na změnu. Ovšem když někdo vystřelí člověku těsně vedle ucha z pistole, přijde obvykle o sluch trvale.

* LN Co se vlastně v uchu hlukem poškozuje?

V uchu je asi tři a půl tisíc vnitřních vláskových buněk spojených s vlákny sluchového nervu. Když se vlásky tlakem jakkoliv silného zvuku ohnou, vyplaví se z těchto buněk glutamát. Ten podráždí nervová vlákna a mozek dostane informaci o intenzitě zvuku. Pokud je velmi silná, vyplaví se glutamátu příliš mnoho a jeho působením se přeruší spojení mezi vláskovými buňkami a nervovým vláknem. Do mozku pak nejde žádný signál a citlivost sluchu silně klesne. Po nějaké době, můžou to být minuty, hodiny, ale i dny, se přerušené spoje v nervovém vláknu zregenerují a člověk opět slyší normálně.

* LN Kdy je sluch nejzranitelnější?

Určitě v době, kdy se sluchová soustava ještě vyvíjí. To se týká především předčasně narozených dětí, které se obvykle umísťují do inkubátorů. Předepsaná hladina hluku je u těchto přístrojů 45 decibelů; řada studií ukázala, že tato norma je překračována. Příliš hlučný provoz inkubátorů může u nedonošených dětí způsobit trvalou změnu sluchu.

* LN Jak konkrétně dojde k trvalému poškození?

Kromě vnitřních vláskových buněk jsou v uchu ještě vnější, které fungují jako mikrozesilovač zvuku. Posunují zvukový práh o 40 decibelů níže. Vnějších vláskových buněk je asi 12 tisíc, ale jsou na hluk citlivější a jejich poškození bývá nevratné, člověk pak slyší mnohem hůře. Mimochodem, výzkumy v USA a v Británii dokázaly, že vnější vláskové buňky se stahují a napínají v rytmu přicházejícího zvuku a díky tomu samy vydávají slabý zvuk. V 80. letech minulého století, kdy už měli vědci k dispozici miniaturní a velmi citlivý mikrofon, se podařilo zjistit, že když se k vláskovým buňkám vyšle i velmi slabý zvuk, ozve se za několik milisekund ozvěna, tzv. kochleární echo.

* LN K čemu je takový pokus?

Díky tomuto objevu můžeme vyšetřit, zda jsou vnější vláskové buňky v pořádku. To je velmi důležité při vyšetřování novorozenců, protože poruchy sluchu mohou rodiče rozpoznat až po prvním roce věku dítěte. Pomocí sondy s mikrofonem lze odhalit vadu způsobenou porušením jednoho genu už v prvních měsících života, a je tedy možné voperovat dítěti kochleární implantát pro rozpoznávání zvuků. Ročně se tak v Česku operuje až 40 dětí. Hlavní přínos tohoto zákroku je v tom, že se dítě naučí mluvit a může se zařadit do společnosti. Na celém světě dnes kochleární implantáty používá přes sto tisíc lidí. Kdo před operací mluvil a slyšel, ten se naučí velmi rychle během několika týdnů až měsíců opět poznávat mluvená slova. U dětí, které nikdy neslyšely, trvá až dva roky, než dokážou rozpoznávat jednotlivá slova. V současné době probíhá mnoho pokusů, jak pomocí kochleárních implantátů vnímat hudbu.

* LN Jaké jsou perspektivy léčby?

Naše pracoviště se podílí na evropském projektu NanoEar. Několik let zkoušíme osm typů nanončástic, které poslouží jako nosič genu nezbytného pro tvorbu vláskových buněk. Nanočástice se aplikují přímo do středního ucha. Musí proniknout přes buněčnou stěnu až k jádru buňky, kde se z nosiče gen uvolní. Už jsme otestovali průnik samotných nanočástic, nyní zkoušíme, jak se dostanou do nitra buňky s připevněným genem. To je jedna z velmi nadějných metod.

* LN Jak s hlukem souvisí vznik ušních šelestů, kdy člověk neustále slyší pískot, šum nebo hukot?

Znám případy, kdy šel někdo poprvé na diskotéku a od té doby doživotně trpí šelestem, odborně tinitem. Nepřetržité vysoké pískání, hukot nebo pulsování v uchu může zcela bránit usnutí. A někdy lidé v takových případech pomýšlejí na nejhorší. Bohužel zatím neexistuje žádný stoprocentně účinný lék.

* LN Jsou známy příčiny šelestů?

Zcela jistě víme, že porucha nevzniká ve vnitřním uchu, ale někde v centrálním systému. Tinitus může vyvolat třeba nepatrná patologická činnost několika desítek neuronů ve sluchové kůře. Ovšem současné diagnostické přístroje nejsou zatím tak dokonalé, aby tak malou chybnou aktivitu rozpoznaly. Někdy tinitus náhle zmizí, ale zatím taky nevíme proč, je to záhada. Poznání příčin šelestů potrvá ještě hodně dlouho.

* LN Nedávno jste v Praze zorganizoval mezinárodní konferenci o výzkumu vnitřního ucha. Jaký referát vás nejvíce zaujal?

Studie z USA o výzkumu myší geneticky podmíněných k rychlému stárnutí. Už ve třetím měsíci se jim výrazně zhorší sluch kvůli odumírání vláskových buněk. Během výzkumu vědci krmili laboratorní hlodavce stravou bohatou na antioxidanty. Studie měla za cíl ověřit, jestli lze zvýšenou hladinou antioxidantů zlikvidovat volné radikály, které ohrožují vláskové buňky. Po dvouletém experimentování dospěli autoři k názoru, že jenom strava počet odumírajících vláskových buněk příliš neovlivnila. To bylo trochu zklamání. My jsme před časem provedli podobnou studii, podávali jsme myším látku atorvastatin a dosáhli jsme alespoň částečného pozastavení odumírání vláskových buněk.

***

VÝBĚR Z AKCÍ TÝDNE VĚDY A TECHNIKY

*PRAHA - Budova Akademie věd na

Národní, 2. listopad 13.30 h: Změny

klimatu - fakta, ne mýty; 3. listopad,

17 h: Země z pohledu astronoma; 4.

listopad, 13 h: Konkurenceschopnost

ČR - co to je a jak se posuzuje.

* Z dalších akcí v Praze - 3.

listopad, Na Florenci 3, 13 h: Odkdy a

proč je les divočinou; 5. listopad,

Městská knihovna, 11 h: Záznamy

inkvizitorů jako zdroj informací

o neortodoxních církvích a sektách

ve středověku.

*BRNO - 3. listopad, Gymnázium

Řečkovice, 16 h: přednáška

o dlouhodobém pokusu, při kterém

vědci pěstují lesní stromy v obřím

skleníku s dvakrát vyšší koncentrací

CO2, jaká se předpokládá na konci

tohoto století. 4. listopad, Moravská

zemská knihovna, 17.30: překladatel

Martin Hilský o Shakespearových

šašcích v kontextu anglické

a evropské renesance. Ve stejný den

Literární kavárna, 16 h: přednáška

Zmizelý svět brněnských kaváren.

*OSTRAVA - 3. listopad, K Planetáriu

502, 18 h: přednáška na téma Planetky

blízko Země - přeceněné riziko?; ve

stejný den v 16 h: promítání filmu Češi

v Antarktidě; 5. listopad, 17 h,

Kavárna kulturně-literárního centra

Ostrava: Superpočítače a náročné

výpočty

*ČESKÉ BUDĚJOVICE - 5. listopad,

od 9 do 17 h: Den otevřených dveří

v Biologickém centru AV ČR -

témata exkurzí: hmyzí hormony,

šumavská rašelina a vodní hmyz

jako indikátor kvality životního

prostředí.

*OLOMOUC - 2. až 4. listopad, 13 až

16 h: Den otevřených dveří Ústavu

experimentální botaniky Akademie

věd ČR - témata exkurzí: velký

mezinárodní projekt luštění dědičné

informace pšenice a způsoby

pěstování rostlin a buněk.

Úplný program všech akcí

a doprovodných programů je

k dispozici na www.tydenvedy.cz.

Autor: