Ministerstvo zdravotnictví předložilo ve zkrácené lhůtě normu, která zvyšuje hlukové limity. Změna má přinést stamilionové úspory při stavbě silnic a železničních koridorů. Zvýšené náklady spojené s léčbou lidí postižených hlukem však nikdo nezohledňuje.
Málokdo pochybuje o tom, že velký rámus poškozuje sluch. Jenže hluk na lidské zdraví útočí většinou spíše plíživě a nenápadně. Mnohdy jsme mu navíc přivykli natolik, že si jeho přítomnost ani neuvědomujeme. Život v těsné blízkosti rušné ulice nebo železničního koridoru ovšem způsobuje řadu chorob.
Hluk přesahující 60 decibelů zvyšuje riziko vzniku infarktu myokardu, zjistil to Wolfgang Babisch ze Spolkové agentury pro životní prostředí, sídlící v Berlíně, když sloučil výsledky výzkumů provedených v různých zemích. (Pro srovnání: šum listí dosahuje 20 dB, hlasitý hovor 60 dB). Ovšem i rámus menší než 60 decibelů ohrožuje zdraví – vyvolává třeba neklid a negativně působí na lidskou psychiku.
Ještě mnohem nebezpečnější je však hluk v noci. Světová zdravotnická organizace (WHO) ve zprávě z letošního léta doporučuje, aby ve venkovním prostředí poblíž obytných domů nepřesahoval 40 decibelů. Už mírné překročení této hranice totiž vyvolává poruchy spánku, hluk na úrovni 35 decibelů negativně ovlivňuje náladu. Stěhování za klidem Ministerstvo zdravotnictví nyní navrhlo zvýšení hlukových limitů. V okolí hlavních silnic mají vzrůst ve dne ze 60 na 65 decibelů, v noci z 50 na 55, ve výjimečných případech dokonce na 60 decibelů.
„Lidé často limity špatně chápou. Nemůžeme si myslet, že hluk přes 60 decibelů někoho zabije, pouze vzrůstají zdravotní rizika,“ říká Dana Potužníková z Národní referenční laboratoře pro hluk, z pracoviště spadajícího pod ministerstvo zdravotnictví, které připravilo podklady pro změkčení norem. Zdůrazňuje, že limity sice na prvním místě zohledňují zdraví, ale odrážejí také socioekonomickou situaci a zvyklosti v dané zemi. „Zatímco spolu telefonujeme, vy sedíte v Praze a já v Ústí nad Orlicí. Máme tady čistý vzduch a relativní ticho, ale co je to platné, když region trpí vysokou nezaměstnaností,“ podotýká Dana Potužníková. Připomíná také, že na jihu Evropy jsou lidé zvyklí žít nočním životem, a proto jim hluk většinou tak nevadí. „Musíme vycházet i z našich geografických možností. Například Švédsko může díky své relativně velké rozloze vést silnice mimo lidská sídla, u nás se to ale vždy nepodaří,“ říká Dana Potužníková a zdůrazňuje, že se stát při stanovování hlukových norem rozhoduje, jaká rizika jsou ještě přijatelná.
„Čtyřicet decibelů v noci je pouze doporučení WHO, je to cíl, který by měl být dosažen v dlouhodobém horizontu, záleží ovšem na možnostech jednotlivých států,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň. Připomíná také, že hygienické limity pro vnitřek budov zůstávají beze změny (pro den 40 dB, v noci 30 dB).
A proč vlastně ministerstvo novelu připravilo? Má umožnit stavbu obchvatů v místech, kde to stávající limity nedovolovaly. Tím by se podle navrhovatelů mohla alespoň zčásti odhlučnit centra měst. Mnoho lidí se navíc z centra města vystěhovalo na jeho okraj za klidem, a o ten mají nyní přijít.
„Hluk ohrožuje lidské zdraví hlavně v noci. Proto jeho zvýšení o deset decibelů už považuji za zbytečně velké,“ uvádí Josef Syka z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. Vnímá ovšem, že stávající nastavení limitů brzdí některé stavby, nárůstu o pět decibelů by se nebránil za předpokladu, že přinese jiný benefit. Za dobré řešení považuje třeba zpoplatnění vjezdu aut do centra města jako ve Stockholmu či v Londýně nebo snížení rychlosti v noci. „Když jedete po obchvatu Mnichova, potkáváte cedule s nižší nařízenou rychlostí pro noční hodiny,“ říká profesor Syka.
Řadě problémů by se určitě dalo předejít pečlivějším plánováním staveb. Pokud už se s předstihem ví, kde vyroste obchvat, měl by stát zabránit budování rodinných domků na přilehlých pozemcích.
Ve zdůvodnění chystané novely se zdůrazňují očekávané úspory ve výdajích na protihluková opatření – na železnici by v následujících třech až čtyřech letech měly dosáhnout 300 až 400 milionů, v případě silnice pak v horizontu tří let 800 milionů. „Překvapuje mě, že se ministerstvo zdravotnictví holedbá právě takovou úsporou,“ poznamenává Josef Syka.
Přínosy se podařilo vypočítat vcelku jednoduše. „Vyhodnocení nákladů ovšem zcela chybí. V důvodové zprávě najdeme jen obecnou zmínku o negativních sociálních dopadech,“ říká Vojtěch Máca z Centra pro otázky životního prostředí UK v Praze. Ve spolupráci s Centrem dopravního výzkumu a s agenturou SCaC zpracoval studii, ve které se věnuje právě vyčíslení nákladů spojených s hlukem.
Vědci zohledňují pouze tři základní negativní dopady – infarkty, poruchy spánku a rozmrzelost vyvolanou obtěžováním hlukem. Zjistili tak například, že v Praze způsobí silniční hluk za rok 81,5 infarktu. Pak započetli náklady na léčbu, pracovní výpadky a také ohodnotili zkrácenou délku života. Narušení spánku v důsledku hluku postihne podle studie téměř 60 tisíc Pražanů. „Lidé trpící nespavostí jsou častěji nemocní, v průměru marodí ročně o tři dny déle,“ popisuje Vojtěch Máca, jaké kritérium využil při převodu na náklady. Pro ohodnocení obtěžování posloužilo vědcům dotazníkové šetření – zjednodušeně řečeno se ptali respondentů, jakou finanční kompenzaci by byli přijali za hluk. Výzkumníci dospěli k závěru, že pouze v Praze snižuje hluk blahobyt o 1,7 miliardy korun ročně. A podobně by se daly při troše snahy vyčíslit i hrubé dopady navrhované změny.
O předčasnou publicitu nestojíme Porušovali jste zákon. Nevadí, změníme pravidla, dokonce se zpětnou platností, a vše bude rázem v pořádku, říká také novela. Kromě navýšení hlukových limitů totiž obsahuje ještě úpravu takzvaných „starých hlukových zátěží“ – pro silnice postavené do konce roku 2000 platí benevolentnější pravidla (70 decibelů ve dne a 60 v -noci). A na výši limitu se nic nemění, ale ministerstvo mezi staré zátěže nově zahrne stavby z doby před 1. lednem 2006. „Je to absurdní. Posunem o pět let říkáme: Zákony se nedodržovaly, a nyní vyhlašujeme generální pardon,“ upozorňuje právník Pavel Doucha z Ekologického právního servisu. Dana Potužníková však věří, že se ve zmíněných letech stavěly silnice v souladu s limity.
Změkčení hlukových limitů navrhovalo ministerstvo zdravotnictví už začátkem roku. Zvedla se ale vlna protestů, lidé dokonce podepisovali petici požadující odvolání hlavního hygienika Michaela Víta. A ministerstvo řízené Danou Juráskovou nakonec novelu samo stáhlo.
Nyní celý schvalovací proces běží hladčeji, rychleji a bez většího zájmu médií. A mohlo by se zdát, že je to i přání navrhovatelů. V prezentaci z odborné konference, kterou mají LN k dispozici, například Tomáš Hellmuth z Národní referenční laboratoře varoval před předčasnou medializací a skandalizací nového návrhu.
Prý ale nechtěl nic utajit. „Vadilo nám, že se začátkem roku návrh dostal na veřejnost ještě v době, kdy nebyl dokončený,“ vysvětluje Tomáš Hellmuth a zdůrazňuje, že osvětu naopak vítá. Už na ni ale nezbyl čas.
Ministerstvo předložilo novelu do připomínkového řízení ve zkrácené lhůtě – místo patnácti dnů bylo na výhrady jen deset – a ta navíc skončila minulý týden. „Chceme, aby nařízení vstoupilo v platnost už v prvním čtvrtletí roku 2011,“ zdůvodňuje spěch Vlastimil Sršeň.
