Portorož, Istanbul, Kodaň. Týden volno a pak ji čekají Spojené státy a turnaj US Open. Tak nabitý program má mladá česká tenistka Petra Kvitová (20), která za poslední úspěch na kurtu inkasovala osm milionů. Peníze ale za šaty neutrácí
Za Petrou jsme dorazili ve všední den večer do Prostějova, kde trénuje a také bydlí se svým šestadvacetiletým přítelem. Mladá žena, která vypadla na konci června na prestižní soutěži ve Wimbledonu až v semifinále s o devět let starší obhájkyní titulu Serenou Williamsovou, nás skoro ve dveřích poprosila, ať jí tykáme. Po prvním velkém úspěchu stihla zatím dát jen několik málo rozhovorů, a tak se ještě stále stydí při focení.
* Chodíš ještě k psychologovi?
Poprvé jsem za ním byla před Wimbledonem. Za první dvě setkání jsme se jenom oťukali. Píšem si taky po e-mailu a řešíme spolu třeba, co se člověku honí v hlavě při hře. Někdy totiž ztrácím pozornost, takže spolu pilujeme koncentraci. Tenis je hodně o psychice.
* Jak se dostáváš do kondice?
Teď jsme třeba byli v Tatrách, chodili jsme na túry. A běhali jsme, ale to mě moc nebaví. Kromě techniky musíme trénovat vytrvalost, třeba sprint.
* Poznávají tě lidi na ulici, říkají si třeba o autogram?
Ne že by mě úplně zastavovali, třeba děcka si přijdou pro podpis. To je pěkný, když přijdou děti. Není to tak, že bych nemohla vylézt ven.
* Co dělá tvůj přítel?
Taky hraje tenis, nižší turnaje mužských a různé ligy. Živí se tím.
* A kdo hraje líp tenis?
Porazí mě vždycky, když chce. S kluky se nemůžu měřit, převálcují mě už i ti, kterým je šestnáct. Mají lepší servis a vyběhnou toho víc než holky. Hrají si s námi jak s loutkami.
* Chodila bys někdy s klukem, který nesportuje?
To bych nedovedla. Ani on by to se mnou neměl lehký. Nemohl by chápat, že jsem furt pryč. Co bych si s ním taky povídala, když bychom neměli společné zájmy?
* Chodí ti e-maily od ctitelů?
Na Facebook občas. Po Wimbledonu jsem koukala, kolik mi přišlo zpráv. Kluci mi píšou, že mi to sluší a jestli nechci jít na kafe. Přítel pak nadává. A jestli si tohle přečte, tak nevím co potom.
* Sleduješ, jak postupuješ na žebříčku? Naposledy to bylo dvacáté deváté místo.
Ne, nesleduju to. Jen novináři mi to občas připomenou. Abych si říkala, že za rok budu třeba osmnáctá, to není můj šálek kávy. Uvidíme.
* Jaká je na turnaji nálada? Můžeš si povídat s ostatníma holkama? Máš tam kamarádky?
I když jsme soupeřky, jsme hlavně kolegyně. Trénujeme spolu, vidíme se skoro každý týden. Rivalita přijde jen během zápasu, mimo se to nepřenáší. Celou dobu jsem tam hlavně s trenérem. Na kurtu, mimo kurt, chodíme spolu i na večeři.
* Povídá se, že jako si baletky strkají špendlíky do špiček, tenistky si zase nařezávají rakety. Je to pravda?
Nic takového jsem nikdy nezažila, ani jsem o tom neslyšela. Tyhle drby vyvolaly v médiích před časem Angličanky. Ale já s tím nemám zkušenosti.
* Když jsi někde v zahraničí, stihneš se podívat třeba po památkách?
Vidíme hlavně letiště, hotel a kurty. Je těžké jít ven, když člověk hraje zápas a je potom unavený. Jen když vypadnu a nemám na další den letenku domů, podíváme se po městě. To se ale stává málokdy. Když hraju dlouho, přelítávám z turnaje na turnaj a do Čech se stihnu podívat, jen když vypadnu brzo.
* Pokud odmyslíme zážitky z tenisového kurtu, co ti v současné době dělá radost?
Jsem spokojená, mám přítele. Jinak moc ráda čtu, nedávno druhý díl trilogie Milénium od Larssona. Dneska jsem chtěla jít na první díl do kina, ale jsem unavená. Naposledy jsem byla na Zatmění, četla jsem i celou ságu Stmívání. Když mám půl nebo celý den volna, snažím se jet domů a vidět rodiče a bráchy.
* Nestýská se ti po rodině, když jsi pořád sama?
Ze začátku ano. Když jsem se přestěhovala do Prostějova, byla jsem tu jen tři dny v týdnu. Zbytek potom doma. Postupem času jsem si ale docela zvykla. No, smutno… určitě se těším domů, ale ne že bych z toho byla psychicky vydeptaná.
* LNOkolik starší jsou tvoji bratři? Byli na tebe hodní, když jsi byla malá?
Jednomu je třicet čtyři, druhému třicet jedna, právě se oženil. Už jsem teta. Když jsem zlobila, tak na mě nebyli hodní.
* Byla jsi zlobivé dítě?
Nevím, no… Byla jsem pořád na tenise. Od malinka jsem hrála. Hráli i bráchové a táta.
* A co máma?
Máma nehraje tenis. Taťka se ji to snažil trochu naučit, hrála jeden dva roky soutěž za Fulnek, ale asi ji to moc nebralo. Je dispečerka náhradních dílů.
* Máma je tedy z vašeho rodinného tenisového kroužku trochu vyčleněná?
Jo, trochu nás uklidňuje, že tenis není všechno. Lepší než aby všichni měli v hlavě jen tenis.
* Kolik hodin denně trénuješ?
Ráno a odpoledne. Pak si zajdu na večeři s přítelem a někdy do kina. Jsem ranní ptáče. V sedm už jsem vzhůru a někdy i dřív, přítel nadává, že ho budím. Po tréninku chodím namasáž, někdy si i trochu spočnu po obědě. Hlavně jsem pořád pryč. Je to těžký. Nesmí se ale pochybovat, to by bylo špatný.
* Máš nějakou soupeřku, před kterou bys měla blok, strach?
Na kurtu se vymaže, jak se kdo chová v šatně. Není tam nikdo, kdo by byl úplná mimoňka. Ani herně nemám nikoho, s kým bych vysloveně nechtěla hrát.
* Serena Williamsová ale nepůsobí zrovna jako velká sympaťačka. Jaký má stisk, když ti podává ruku přes síť?
To si nepamatuju. Působí možná odtažitě, ale není zlá, i když nevidím, že by se moc s někým bavila. Některé z holek mají vlastní svět.
* Není ti líto, že nemáš prázdniny? Kamarádky se chodí koupat a jezdí na koncerty…
Už to beru tak, jak to je. Když jsem byla malá, tak jsem chtěla jít na koupaliště s děckama, ale musela jsem jít trénovat. To jsem nebyla úplně šťastná. Teď už mi to nechybí, i když kámošky z Fulneku vidím hodně málo. Ale myslím, že nestrádám. Nakonec jsem ráda, že mě do toho táta namočil. I přesto, že jsem někdy nadávala.
* Nezávidí ti okolí, že jsi to dotáhla tak daleko?
Ne, mám supr kamarádky. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mi někdo vyčetl, že jsem nafoukaná. Jestli si to někdo myslí, tak to nedává najevo. Spíš mi lidi fandí.
* Odměnila jsi se něčím za úspěch ve Wimbledonu?
Nic jsem si nekoupila. Nevím, co bych si měla koupit. Šatičky?
* Kolik peněz se vyhraje za takové umístění?
To mi říkají novináři, jinak bych nevěděla. Je to nějakých necelých osm milionů. Prý.
* To jsi bohatá nevěsta!
No... asi jo.
* Na vydělané peníze tedy vůbec nesaháš?
Šetřím do budoucna, třeba na bydlení. Ale nejsem ten typ, co by si hned něco kupoval.
* Když se balíš na turnaj, co ti nesmí chybět v tašce?
Mám talisman – méďu od přítele. Nejdůležitější jsou rakety, výplet, pas a nějaké peníze. Všechno ostatní si tam člověk může koupit. Beru si knížku na čtení a počítač.
* Takže po večerech na turnajích si píšeš s přítelem?
Třeba. Nebo se koukám na filmy, nebo si čtu. Nic extra zábavného.
* To si asi stejně nejde představit, že by ses sbalila a šla někam na mejdan, když máš ráno hrát?
Na to nejsem, na nějaké večírky. Nechybí mi to.
* Opila ses někdy?
Jednou dvakrát, když jsme byli s tenisem slavit.
* To z tebe mají doma radost, že jsi taková hodná holka!
Jo. Babičky si sbírají články z novin. Ta jedna je do toho hodně zažraná. Sleduje třeba na teletextu, kdo s kým hraje, kdo prohrál. Všichni to hodně prožívají.
