Sedm filmových premiér najednou je moc, ale orientace v tomhle chumlu není složitá. Platí, že čím míň má snímek distribučních kopií, tím víc diváka přiblíží skutečnému životu.
Cvalíky s dvaceti a více kopiemi reprezentují Hellboy 2: Zlatá armáda a Cesta do středu země -tedy adaptace komiksu o rudém drsňákovi z pekel a verneovka naroubovaná na konvence dnešních rodinných filmů. S tím prvním si do hospody nezajdete, to druhé se vám nestane.
Sedmkrát v kinech začínají hrát Dvanáct, předělávku klasického soudního dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů. Kde se syrový Lumetův originál držel pevné země, tam Nikita Michalkov bojuje s manýrou, ale i tak zůstává jeho výpověď o (dnešním) Rusku nepříjemně reálná. A přestože se slovenská kinematografie stále potácí na hranici reálné existence, tragikomedie Poločas rozpadu zasazuje postavy, které můžete potkat v tramvaji, do velmi skutečných kulis dnešní Bratislavy. Šest kopií.
Ze Slovenska přichází i dokument Slepé lásky, jehož název trochu klame tělem. Ano, obecně vzato láska často bývá slepá, ale tady jde o vztahy čtyř konkrétních lidí kteří své protějšky nevidí. Viděli je však diváci v Karlových Varech a nemohli odtrhnout oči. Snad pro tak nemainstreamový film nejsou čtyři kopie moc.
Dvojku mají Strach(y) ze tmy, jejichž název naopak nemůže být přímočařejší: jde o pásmo etud na titulní téma. Animovaných - ale že jsou tím pádem míň realistické může říct jen ten, kdo strach ze tmy nikdy neměl.
A osamocený vítěz? Annie Leibovitz: Život objektivem. Dokumentární biografie slavné americké fotografky je poučnou procházkou po mediální krajině dnes už zcela odtržené od reality - a zároveň portrét zatraceně silné ženské z masa a kostí.
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
