Zatímco Vladimír Růžička (nyní trenér a manažer), „zlatý střelec“ Petr Svoboda (hráčský agent) a František Kučera (provozuje letňanské kluziště) se stále oplétají kolem hokejových mantinelů, obránce Richard Šmehlík zmizel nadobro z hokejových arén.
„Chybí mi čas na věci, které chci v životě dělat,“ prohlásil Šmehlík před pěti lety, kdy ukončil po zisku Stanley Cupu kariéru.
Nyní osmatřicetiletý Šmehlík žije s rodinou v Buffalu, kde strávil převážnou část svého působení v NHL, a provozuje psí hotel s kapacitou 160 míst. Zabývá se také výcvikem, mimo jiné školí psy pro FBI.
„O psy jsem se zajímal už od malička,“ vysvětloval Šmehlík před pár lety v rozhovoru pro LN, proč s hokejem skončil už ve třiatřiceti letech, kdy mohl ještě dál hrát. „Abych pokračoval, to bych býval musel dostat doopravdy hodně dobrou smlouvu,“ říkal Šmehlík.
„Nežiju tím, co bylo kdysi“ O psím hotelu přemýšlel nenápadný, ale velice platný bek prakticky celý hokejový život. „S jedním kolegou jsme si řekli, že by to mohlo fungovat. Lidé si k nám dávají psy, když jedou na dovolenou, anebo třeba jen na půl dne,“ vykládal.
Jeho otec z něho chtěl mít houslistu, ale ostravský rodák hrál raději hokej. Na slavné triumfy ale nyní nijak nostalgicky nevzpomíná.
„Nežiju tím, co bylo kdysi. Život jde přece dál,“ povídal o naganském triumfu. „Mám tolik práce, že o hokeji vůbec nepřemýšlím. Spíše bych potřeboval, aby měl den třicet hodin.“
Hokejku už téměř nevezme do ruky. „Kolem té spousty psů mám pohybu celkem dost,“ usmíval se. Daleko raději hovoří o tom, jak do Spojených států dováží evropská psí plemena. „Německé ovčáky. Jsou to po pracovní stránce špičkoví psi,“ rozplýval se Šmehlík.
