* LN V Síni slávy bychom vaše jméno hledali marně, což vás musí mrzet. Je to tak?
Na Síně slávy já moc nejsem. Proč by mě to mělo mrzet? Pravda, možná to potěší, když se tam někdo dostane, ale já tomu velkou pozornost nevěnuju. Vím totiž, že to dělají lidi, z nichž mě možná někteří měli rádi, ale jiní zase ne.
* LN Veřejnost si však myslí, že vaše jméno by tam být mělo. To vám to není ani trochu líto?
Jestli si to někdo myslí, tak je to dobře, mě to ale nemrzí. Budu šťastný, když budou vnuci hrát dobře hokej, budou zdraví a dostanou se do NHL.
* LN Jste známým kritikem nešvarů v českém hokeji – nemohlo vám to v tomto směru ublížit?
A to mám svůj názor kvůli tomu změnit? To je právě bolest našeho sportu – za pravdu nadávají i fotbalistům Luhovému nebo Ivanu Haškovi. Já neuznávám, když si lidi pochlebují a říkají, jak je to dobré. Dobré to není a nebude, dokud se to bude dělat takhle. Ti, co to dělají, mají jiný názor, protože se u toho chtějí udržet. Mají z toho prospěch, ten já nepotřebuju. Žiju si svůj život a myslím, že můžu být spokojený. A těm, co vybírali do Síně slávy, se nepodařilo to, co mně, teď myslím celou moji rodinu.
* LN Také vám mohlo uškodit, že jste po roce 1989 často hovořil o bitkách se Sověty i o vašem odporu ke komunismu...
Možné je všechno. Ale že z trenérů, které brali k nároďáku, byla u komunistů drtivá většina, je jistota.
* LN Co si tedy myslíte o práci skupiny odborníků v čele s panem Gutem, kteří vás mezi jedenačtyřicet oceněných nevybrali?
Já mám na některé lidi svůj názor, oni mají názor na mě, co s tím nadělám? Já jsem se jim nelíbil nebo se jim nelíbím ještě teď za to, co říkám, ale nechci si s tím lámat hlavu. Jak říkám – jsem spokojený se životem, který jsem prožil, i přes problémy, které jsem s komunisty měl. Povedla se mi rodina, děti Bobby i Andrea, vnoučatům se daří. Víte co? Hrajete, daří se vám, odejdete, a už o vás nikdo neví. Tady v Americe teď nikdo o Jágrovi nemluví, stejně jako o Messierovi, o Gretzkém, protože už hrají jiné hvězdy. Síň slávy za něco extra nepovažuju. Ale těší mě, že jsem nejlepší hráč Dukly Jihlava všech dob a že už mě nikdo nepřekoná – mám nejvíc zápasů, nejvíc gólů i nejvíc trestných minut... (směje se) A jestli ti, co jsou v historické tabulce Dukly pode mnou, jsou v Síni slávy, to opravdu nevím.
* LN Zmínil jste vnuky, děti vaší dcery – jak se jim v hokeji daří?
Staršímu je patnáct a hraje za reprezentační osmnáctku, to se nepovedlo ani Bobbymu. Druhému je jedenáct, oba hrají v Jihlavě. Daří se jim, učí se dobře. Třeba se to taky někomu nelíbí... (úsměv)
