* Jste známá svými extravagantními kostýmy a srovnávají vás i s Amy Winehouse. Kam na nápady na kostýmy chodíte?
- To začalo na půdách u babiček. Oni jsou sysli a mají tam truhly s hromadami starého oblečení. Já už jsem jako dítě měla svou truhlu s šaty princezen. Všechny mé první kostýmy, ve kterých jsem hrála s Toxique, pocházejí především z půd a sekáčů. Mě ty staré věci inspirují. Třeba jsem na půdě našla starý telefon, který mě nakonec inspiroval k napsání písně.
* Co ta namalovaná piha? Odkaz k Marylin Monroe?
- No já mám ještě svou pihu na druhý straně. Mně se to líbí, jde o takový retro prvek. Je to taková ikonická záležitost. Mně někdo nedávno řekl, že jsem arizonská pěnice jako z filmu Limonádový Joe. Jen mi dělá problém si ji malovat pořád na to samé místo. Takže když se dívám na svoje fotky, tak piha neustále putuje.
* Takže máte ráda šedesátá léta?
- Mám ráda hlavně třicátá a šedesátá léta. Teď se ale posunujeme do jiného období. Více k současnosti, ale pořád se nám to hodně míchá. Minimálně mně.
* Na jaký koncert nikdy nezapomenete?
- Když tady poprvé byla sólově Róizín Murphy z kapely Moloco ve Veletržním paláci. To byl opravdu super koncert. Ale jinak já samozřejmě všechno míchám, a když jsem byla menší, měla jsem hrozně ráda Lauryn Hill. Kromě Milese Davise ale umě žádnej plakát nenajdete.
* Co je pro vás jako zpěvačku nejtěžší?
- Naučit se pracovat s tělem. Tělo je můj nástroj. Musím ovládat bránici a podobně, ale celé to je i o psychice. Je to dost věda. Sama to ještě pořád neumím. Je to běh na dlouhou dobu. Černošští zpěváci to mají naturálně.
* Na koho ze SuperStar byste se šla podívat?
- Nemám televizi, ale pouštěla jsem si to na internetu a myslím, že v semifinále bylo několik velmi dobrých výkonů. Výborná byla Bagárová, která má skvělý soulový feel a je z ní cítit ta cikánka. Fakt to tam má, ale nakonec jí nesedlo velké pódium. Konvičková super a samozřejmě Chodúr. Je dobře, že vyhrál, protože má za sebou hudební minulost. A když se podíváte na superstary, co fungují, tak to jsou lidé, kteří za sebou měli kapelu už předtím. Je to Aneta Langerová a třeba Petr Bende. Kdo do toho spadne rovnýma nohama, nemá šanci se udržet.
* V kapele jste jediná žena, kdo je u vás vůdce?
- Nikdo. Dříve to byl kytarista, ale protože i já jsem dost dominantní, tak máme hlasování. Nás je pět, takže to nikdy neskončí remízou. Ale hádáme se. Mně třeba vadí, že kluci jdou před koncertem na bar a nestihnou se pak převléct. Ale zase si nedokážu představit, že bych jezdila s holčičí kapelou. Holky jsou pro mě mnohem větší slepice, ale to jsem vlastně taky. Mezi holkama ale vznikají divné hádky a já to nemám ráda. Ale kamarádím se i s holkama.
* Co vás v poslední době potěšilo?
- Moje babička. Ona je totiž brutálně kritická k tomu, co nosím na sobě. A kdykoliv se objevím v televizi, tak mi říká, že to je děsné a že se za mě stydí a musí kvůli mně chodit kanálama. Ale teď dostala mobil a poslala mi sms, ve které stálo, že mi to v Medúze moc sluší. To se mi stalo u téhle drsné babičky, která je hodně od rány, vůbec poprvé od doby, kdy hraju s Toxique. Normálně mi pochválila model.
* S kapelou Toxique připravujete novou desku...
- V lednu jsme nahrávali na jedné chalupě. Udělali jsme si tam malé, ale nadupané studio a celý měsíc tam byli zalezlí. Teď ale pracujeme především na designu. Kostýmy, pódium a podobně. Na tom spolupracujeme se studiem Najbrt. Což je pro mě úplně nové, protože jsem dosud všechno dělala sama.
* Kde vás může člověk nejčastěji potkat?
- Asi v Pendolinu do Ostravy, kde natáčíme Medúzu. A samozřejmě v centru Prahy, třeba v klubu Studio 54, kde dělají výborný nakládaný hermelín.
