Také máte pocit, že Češi jsou zvyklí o politice jen tlachat, ale moc se neangažují? Hloubková studie dvou tuzemských sociologů, postavená na evropských datech, ukázala překvapivou věc: Češi patří mezi aktivní národy a jsou srovnatelní s Nizozemci.
Zajímalo nás, jestli jsou Češi politicky aktivnější než jiní Evropané, nebo zda jsme k veřejným věcem spíše apatičtí a laxní,“ říká Tomáš Lebeda ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Společně s kolegyní Klárou Vlachovou-Plecitou hledali určité srovnání českého homo politicus s lidmi z ostatních zemí. K dispozici měli údaje z Evropského sociálního výzkumu. Kromě naší republiky se jej v prvním kole zúčastnilo dalších 20 států.
Nosíte „placku“ svého politického favorita?
Od roku 2002 chodí každé dva roky po evropském kontinentu profesionálové z agentur pro výzkum veřejného mínění a ptají se lidí na jejich politickou aktivitu. Soubor otázek je ve všech zemích stejný, takže lze výsledky z jednotlivých států navzájem porovnávat. „V každé zemi je dotazován reprezentativní výběr zhruba 2000 respondentů od 15 let výše, “ říká Klára VlachováPlecitá.
Tazatelé se například pídí po tom, jestli člověk v uplynulém roce podepsal petici, obdaroval peněžitou částkou politickou stranu či se zúčastnil legální nebo nepovolené demonstrace. Otázky rovněž zjišťují, zda člověk kontaktoval nějakého politika nebo jestli pracuje v politické straně či jiné organizaci. Některé dotazy zněly v českém prostředí dost nezvykle. Například jestli dotazovaný nosí veřejně znak nebo vystavuje nálepku kampaně, zda bojkotuje či naopak nakupuje zboží z politických, etnických či ekologických důvodů.
V těchto případech jde třeba o produkty vyráběné v totalitních režimech nebo s využíváním dětské práce. Mezi proklamativně nakupované předměty pak může patřit zboží vyráběné v ekologicky šetrných provozech nebo v rámci hnutí fair trade, které podporuje, aby z výrobků měli větší zisk samotní producenti než obchodníci, což se týká především situace v rozvojových zemích. Jak se umístili Češi Oba sociologové údaje z evropského výzkumu vyhodnotili a dospěli k závěrům, které je poněkud překvapily. Češi jsou ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi politicky nejaktivnější. V řeči čísel dokonce více než dvakrát. A v politické angažovanosti jsme za sebou nechali i některé státy v okolí Středozemního moře. Konkrétně Portugalsko a Řecko.
Stejnou průměrnou míru nevolební participace, jak sociologové odborně nazývají předmět svého výzkumu, pak máme se Španělskem a s Nizozemskem. Politicky nejaktivnější z celé Evropy jsou obyvatelé skandinávských zemí – Norska, Švédska a Finska, z vnitrozemských pak Švýcarska. Na konci pomyslného pelotonu figuruje Slovinsko, Polsko a Maďarsko.
Proč jsme ve srovnání s postkomunistickými zeměmi relativně nejlepší? „Myslím si, že značnou roli hraje doba, po kterou mají obyvatelé nepřerušenou zkušenost s demokracií. V České republice jsme měli možnost zažít si demokracii v minulosti déle než například v Maďarsku, Polsku a Slovinsku. Tato zkušenost ve společnosti nějakým způsobem ulpěla a díky této,,paměti“ v sobě neseme i vzorce demokratické politické činnosti. Ty se pak projevují v našem chování,“ říká Lebeda.
Sociologům se kromě délky demokratické zkušenosti podařilo určit i další faktory související s mírou politické aktivity. Jedním z nich je ekonomická vyspělost země, která se měřila pomocí hrubého domácího produktu na hlavu v paritě kupní síly. Nejsilnější vazbu má hospodářská úroveň s aktivitou vyjadřovanou nošením „placky“ a vyvěšováním letáků podporujících, nebo naopak odsuzujících určitého politika nebo konkrétní stranu.
Snahu účastnit se politického dění ovlivňuje rovněž skutečnost, zda má společnost tradiční, nebo naopak moderní charakter. „Známky tradičnějšího uspořádání jsme se pokusili identifikovat pomocí zvýšeného podílu zaměstnanců v zemědělství a vyššího počtu členů společně žijících v jedné domácnosti,“ vysvětluje socioložka.
Tradičně uspořádané společnosti celkově participují na politice méně, přičemž nejvýznamněji se to projevuje v tzv. pasivní formě, to znamená v bojkotu nebo nákupu zboží a podepisování peticí. Naopak moderní společnosti s opačnými znaky, navíc s větším rozšířením internetu a vyšším podílem zaměstnanců ve službách, prokazují vysokou míru účasti na politice, zejména výše uvedenou pasivní formou.
Češi jsou z postkomunistických zemí nejaktivnější při kontaktování politiků, práci v politických stranách a nepolitických organizacích a při sponzorování.
Bohatý má své koníčky Dalším faktorem je společenská vyspělost země.,,Určovali jsme ji pomocí střední délky života a tzv. human development indexu. V něm je zahrnuta délka a zdraví života, životní standard a vzdělání. Platí, že obyvatelé vyspělejších zemí se podílejí na politice častěji a využívají většího množství různých typů participace,“ říká Klára Vlachová-Plecitá.
„Naším cílem však nebylo jen porovnávat jednotlivé země mezi sebou, snažili jsme se objevit také faktory související s účastí jednotlivců na politickém dění,“ říká Tomáš Lebeda.
Nejsilnějším rysem v celé Evropě je výše dosaženého vzdělání. Vzdělanější lidé se o politiku více zajímají, snáze se orientují v informacích a častěji také chtějí politické události ovlivňovat, neboť k tomu mají více informací, času a energie.
Rozhodující je rovněž výše příjmu. Ve všech zemích bez výjimky se na politice častěji podílejí majetnější lidé. Nejméně se jejich participace projevuje prostřednictvím účastí na povolených nebo nelegálních manifestacích a nošením odznaků. Naopak nejvíce do politiky zasahují bojkotem nebo nákupem určitého zboží. „Kdybych chtěl být cynik, tak řeknu, že si takové chování zkrátka můžou dovolit,“ dodává sociolog Lebeda.
Vztah k celkové účasti má i levo-pravá sebeidentifikace. Aktivity jako demonstrace, bojkoty zboží nebo petiční akce využívají v západních demokraciích více levicově orientovaní lidé. Tato tendence je patrná zejména ve Švýcarsku, Německu, Dánsku a Rakousku. Podobná spojitost mezi levicovou orientací a zmíněnými aktivitami zcela chybí v postkomunistických zemích. Tam naopak demonstrují, bojkotují a podepisují petice pravicově orientovaní občané.
„Lidé mají ve srovnání se západoevropskými státy krátkou zkušenost s demokracií, roli hraje i ne vždy uspokojivé fungování demokratické společnosti. Navíc nelze vyloučit, že přetrvává nechuť deklarovat levicovou orientaci, protože termín levice je kontaminován představou nedemokratického způsobu vládnutí spojeného s předchozím komunistickým režimem,“ říká socioložka Vlachová-Plecitá.
Mírný optimismus Pověst Čechů jako hospodských tlachalů a kavárenských debatérů vznikla patrně všeobecnou tendencí pohlížet na sebe příliš kriticky. Podle obou sociologů je takový postoj bezdůvodný, protože získaná data odhalují, že v kontextu se srovnatelnými postkomunistickými zeměmi na tom vůbec nejsme špatně.
„Jsem mírný optimista. Myslím si, že Češi nejsou typickými představiteli lidí, kteří upadají do letargie a je jim zcela jedno, co se kolem nich v politice děje. I poslední volby ukázaly, že za určitých okolností jsme schopni se zmobilizovat a pokusit se o nějakou změnu,“ říká sociolog Lebeda.
