V aférce s požadavkem mluvčího několika (dost možná virtuálních) romských organizací Václava Mika odstranit kocoura Mikeše (kvůli jeho stížnostem na únos Cikány) ze školní četby uniká to, že pan Miko jedná zcela v souladu s logikou, kterou při pohledu na integraci Romů artikulují zastánci multikulturalismu. Ti se již dávno v západních zemích postarali o to, aby se texty klasiků poopravily a zmizely z nich neuctivé poznámky na adresu menšin. Můžeme si tak v různých čtenářských „digestech“ určených pro studenty číst bez nebezpečí toho, aby na nás dýchla xenofobie.
Nechť mají všichni neznalí posměváčci, dělající si z pana Mika legraci, na paměti, že přijde den, kdy jim ztuhne úsměv na rtech.
Je trochu dada, když s železnou pravidelností Miko a jemu blízcí vyhrožují hromadným odchodem všeho Romstva z Čech až na konec světa a požadují doznání národa k účasti na nacistické genocidě českých Romů. Jejich předkové například v Letech u Písku pohřbeni nejsou, a oni tak pláčou na nesprávném hrobě. Čeští kočovní Cikáni totiž se současnými Romy, přemístěnými do ladovských scenerií po válce ze slovenských osad, neměli mnoho společného...rozuměli by daleko více promluvám kocoura Mikeše, kterého podle podání Josefa Lady unesli, než prohlášením pana Mika.
Je proto od pana Mika a jeho druhů společensky hodnotným počinem, že upozorňuje na vývoj, který nás stěží mine. Vždyť jsme v různých nesmyslech kdysi překonávali i Sovětský svaz, náš vzor, nyní vyzbrojeni lisabonskou strategií doženeme a předeženeme i západní kolébky multikulti. Než tedy bude kocour Mikeš novodobými rasy chycen a internován v domovských Hrusicích, ze kterých do konce svých kočičích devíti životů nevstrčí do školní četby čumák, měl by se pan Miko na svůj požadavek dočkat náležité odpovědi. Třeba v tom, že by ministerstvo školství sestavilo komisi, která by případné závadnosti v celé doporučené četbě pro děti školou povinné prozkoumala. Co například Erbenova Polednice? Tu pasáž U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!“ měl už přece dávno nějaký pověřený poeta Svazu spisovatelů převeršovat.
O autorovi| Roman Krištof, publicista
