O kariéře Ludmily Brožové-Polednové se zatím příliš neví. LN během devítiměsíčního pátrání objevily více než desítku svědků, kteří byli ochotni o bývalé prokurátorce hovořit. Zároveň získaly tisíce stran archivních dokumentů. Pátrání přineslo řadu překvapujících zjištění.
Ludmila Brožová začínala po válce jako herečka v pražském Divadle mladých pionýrů. Její kolegové se shodují v tom, že šlo o přátelskou, otevřenou a trochu nevyzrálou dívku. „Já o ní nemůžu říct špatnýho slova, podle mě to byla férová holka,“ říká herečka Božena Böhmová (83). Podobného mínění je i její tehdejší přítel Jaroslav Kubát (89): „Jsem si jist, že to nebyly osobní dispozice, které by ji vedly tímto směrem, ale že to bylo to prostředí, do kterého přišla,“ říká o jejím pozdějším angažmá.
Osudnou se pro Ludmilu, která tehdy ještě užívala své rodné příjmení Biedermannová, stala hádka s manželkou režiséra divadla Vaňátka, který ji v srpnu 1946 společně s Boženou Böhmovou vyhodil.
Zatímco její kolegyně se uplatnila v jiném divadle, ona dostala nabídku pracovat na sekretariátu komunistické strany. Na podzim 1948 byla vyslána do Právnické školy pracujících, kde se mladí komunisté, převážně dělníci, školili na prokurátory. Odtud vedla již přímá cesta do soudních síní, v nichž byli likvidováni odpůrci režimu.
Více čtěte v příloze ORIENTACE
***
Já o ní nemůžu říct špatnýho slova, podle mě to byla férová holka
