Už před dvěma lety jsem tu připomínal pojem „horizont událostí“ a spolu s ním pojem Mohawkova singularita, oba jsou z mého románu Rock mého života. O obou pojmech jsem psal v souvislosti s událostmi závažnými, s masovou vraždou při teroristickém útoku na Dvojčata 11. září a v souvislosti s popíráním holokaustu. Určité principy jsou ale společné událostem dějinným i obyčejným rodinným bagatelám. Takže nový příklad:
Moje žena Ljuba a já jsme předminulý týden navštívili sklad zahradních kamenů na Kocandě u Jesenice, je to ohrada pod širým nebem. Jsme oba fandové do japonských zahrad a když přichází jaro, dostáváme svrbění, že bychom měli naše sestavy doplnit. Auto řídila Ljuba. Vjela do ohrady jak čert do palírny, minula cestu zpevněnou betonovými deskami, zajela na cestu nezpevněnou a tam auto uvízlo v bahně. Prekérní situace, o to horší, že jsme měli pokračovat, měli jsme domluvenou návštěvu. Toť nesporná událost, ona Mohawkova singularita. Nebudu unavovat podrobnostmi. Velmi složitě a pachtivě se nám podařilo auto vydolovat a vrátit na pevnou vozovku, Ljuba u volantu, já všude kolem. Opravdu, změnil jsem se v bahenního mužíka a auto, pravda, nevypadalo jako z myčky. Navíc, jelikož bylo nutno otevřít okna, abych se měl čeho chytit, drobátko se zabahnila i sedadla.
Z mého pohledu jde o typickou „collateral damage“, vedlejší ztrátu, prostě o odpisovou položku, k níž nutně musí dojít při tak energickém aktu, jako je vytahování auta z bahna. Ljuba má na věc jiný názor. Jak se vzdalujeme v čase od Mohawkovy singularity, fakt sám se proměňuje v interpretaci – a to je princip onoho dvojitého pojmu. Horizont událostí je taková časová linie, za kterou je možná jakákoli interpretace, třeba to budou i protichůdná tvrzení. Tak například vjíždí na scénu hypotetický traktor. Kdyby nebylo mého snažení, stačilo zavolat traktor a ten by nás vytáhl a čalounění by zůstalo čisté, to je poslední fáze oné protichůdné interpretace.
V politickém životě je horizont událostí tak blízko s Mohawkovou singularitou, že spolu téměř splývají a jsou nerozeznatelné. Ač jsem nechtěl, zase jsem zpátky v blátě politiky. Sestřelení vlády za pomoci dvou zelených lunatiků a dvou služebníků eurožroutství, to je fakt, to je Mohawkova singularita. Všichni jsme toho byli takříkajíc svědky. Odehrálo se to před našima očima. A nyní sociální demokracie apeluje na Mirka Topolánka a na jeho odpovědnost vůči mezinárodnímu postavení České republiky v době ekonomické krize a českého předsednictví v unii. Není to nádherné?
Jsou chvíle, jako je tato, kdy trochu lituji, že jsem spisovatel sci-fi a že nejsem někde v „think tanku“ politické strany, kde bych vymýšlel fantastické konstrukce na ohlupení lidí. Přišel bych s nápadem a oni by mi řekli: Neblázni, tohle lidi nespolknou. Smál bych se. Jen to zkuste. A pak bych říkal: Vidíte? Spolkli to i s navijákem.
No, musím si najít slova útěchy. Zábavné by to možná bylo, aspoň do jisté míry. Ale při záchranné akci na Kocandě jsem zaprasil auto. Takhle bych si zaprasil duši, a na zaprasenou duši není žádná myčka, té nepomůže žádná Lanza, žádný turbovysavač.
***
Horizont událostí je časová linie, za kterou je možná jakákoli interpretace, třeba i protichůdná tvrzení
