I kdyby v Čechách začátkem roku vycházelo víc alb (jako že je to vcelku bída), stejně bychom byli v pokušení radostně uvítat právě tuto nenápadnou desku nenápadné kapely, jež si zvolila jméno Pláče kočka. Domácí scéna svébytného žánru, jež se táhne od hospodského bigbítu k ohlasům písní balkánsko-klezmersko-rusínských, vykvetla svým pivničním květem i tady, což signalizuje už obsazení akordeon-housle-bubny. Ovšem pozor - Pláče kočka ví, co chce. Pánové Sejkora a Jeřábek pracovali jako kolegové na hřbitově Malvazinky a pohřebiště jako místo i téma se táhne mnoha jejich písněmi. Druhým stabilním tématem jsou kočky, jak napovídá už název nového alba Se slepým kocourem. I když se tu občas ozve dětský sbor, banjo či podobné zpestření, zvuk Kočky je poněkud jednotvárný. Protiváhou tomuhle limitu jsou dobře napsané písně a pak určitá uvolněná stylizace. Muzikanti mají vesměs zkušenosti z jiných kapel (Otcovy děti, Rudovous, Chaprál crazy plesk), z jejich rukou cítíme jistotu grifů, jež se vypěstují hraním vedle výčepu. Existuje bluesová melancholie, ale tahle hudba má východní kořen: trochu u oděských chuligánů, trochu pak v českém hraní na zaplivaných štacích. Pláče kočka uvede své album na koncertě v pražském Carpe Diem v sobotu 20. února. Pavel Klusák Pláče kočka: Se slepým kocourem.
CD vydali Indies Happy Trails
