UKÁZKA Z KNIHY O VĚDĚ
Ze všeho nejvíc zabydlila pražské domovní štíty zvířata, ať už v naturalistickém portrétu či v heraldické nebo astrologické stylizaci a jako nerozluční průvodci svatých.
Najdete tu mnohá zvířata lesní a plno hovádek polních, vodních a domácích až po intimní blechu, která asi ani nebyla znamením, ale dům v 15. století nejspíš jmenovali U blech pro náležitě reálnou příčinu. Hmyz totiž zřejmě neměli středověcí ani pozdější měšťané ve zvláštní oblibě a na štítech nepotkáte čmeláka, roháče ani májku, natož chrousta, kobylku, mouchu či komára. Ale ani motýlí okrasu povětří, ba ani pilné mravence, které už starý Ezop dával člověku za příklad. Zlatý úl s volně poletujícími včelkami nese ve štítu až dům z roku 1789, pro jehož majitele voskaře byl včelí vosk nezbytnou surovinou. Dva holubi znamenali nerozlučnou lásku Nejčastěji bývalo na štítu jediné zvíře, ale nikterak se nevylučovalo mít ve znamení dva, tři exempláře téhož druhu a podle toho se říkalo U dvou bílých lvů, U tří divokých kachen, dokonce U šesti zlatých beránků. Důvod neznáme, snad rozhodovalo přání objednatele, mystika čísel nebo kompoziční výtvarné zřetele. Dva holubi, stejně jako dvě hrdličky, však odedávna znamenali nerozlučnou lásku.
Prohlídku zvířecí říše začneme v hlubinách moří, nadmíru záhadných středověkému člověku. Velryba (podle bestiářů patřila mezi ryby) se dostala na domovní znamení nejspíš prostřednictvím Jonáše, kterého pohltila. Pozornost vzbuzovala jistě hlavně jako představitelka mořských potvor - vedle jelena mořského, psa mořského, mořských draků, koní, mnichů, sirén, hydry a několika dalších.
Jestliže si jeden z malostranských usedlíků dal v první polovině 17. století na dům velrybu, musel vědět, co provádí tenhle netvor s nebohými plavci, když si ho neopatrně spletou s ostrovem. Jakmile rozžehnou na hřbetě velryby oheň, ponoří se s nimi do hlubin. Řada dalších připisovaných vlastností velrybu přímo předurčila do bestiářů jako varování před úskoky zla. Z její tlamy prý vychází libá vůně, jíž neodolají malé ryby a jiná havěť a vrhají se jí do jícnu. Přesto v 18. století přibyly na štítech v pražských ulicích další dvě exotické velryby. Vedle nich se už další mořská fauna neobjevuje, nepočítámeli mořskou pannu.
Z domácích ryb, obojživelníků a plazů je zastoupen především rak, po něm žába a had. Jsou však i kapři, štiky a okouni, jakoby na důkaz české rybnikářské slávy, kupodivu žádný chutný losos, úhoř, pstruh, lipan ba ani mník, piskoř, hříž, mřen či pouhý pulec, nemluvě o ještěrkách, čolcích, pijavkách a jiných živočiších vodních, slizkých i plazivých, s výjimkou zlatého plže neboli hlemýždě na Malé Straně. Na domovních štítech mají zástupci této skupiny značnou vytrvalost, zvlášť výrazně jich přibývá od přelomu 16. a 17. století.
Celkem spočítáno, sedělo, stálo nebo letělo na sto třiceti dvou staroměstských domech dvacet šest druhů ptáků v sousedství houfů živých vrabců (pro znamení příliš všedních a podle tradice chlípných). Přelétavost zálib domácích pánů zavinila, že jen část ptactva vytrvala na jednom štítu delší čas. Od nejstarších dob to byl orel v šesti exemplářích a pět kohoutů.
Knihu Lydie Petráňové nazvanou Domovní znamení Staré Prahy vydalo nakladatelství Academia. Text vybrala redakce Lidových novin.
