KOMENTÁŘ
Od loňského podzimu, kdy Dana Kuchtová opustila funkci ministryně školství, je ve Straně zelených dusno. Resort se stal předmětem kritiky ODS i KDU-ČSL, a tak předseda strany Martin Bursík svoji první místopředsedkyni Kuchtovou „přesvědčoval“, dokud z čela ministerstva neodstoupila. Jejím nástupcem se nestal Dušan Lužný, jak doporučovala, nýbrž Bursíkovi loajální Ondřej Liška, jenž do svého týmu nepřevzal Kuchtové nejbližší spolupracovníky. Bursík si tím proti sobě definitivně popudil republikovou radu zelených. Výrazná většina z šestapadesáti členů rady se rekrutuje ze zelených občanských iniciativ a k Daně Kuchtové, dlouholeté aktivistce hnutí Jihočeských matek, buntujících proti Temelínu, mají blíž než k poněkud liberálnímu, předchozími politickými zkušenostmi ze tří jiných stran a z Tošovského vlády „poznamenanému“ a k manažerskému řízení strany tíhnoucímu Martinu Bursíkovi. Ano, ani radikální část zelených mu nemůže nepřiznat, že po letech marného snažení dovedl stranu nejen do sněmovny, ale rovnou do vlády. Zároveň ale mnohým vadí, že jsou ve vládě po boku ODS a nikoli ČSSD, přestože k levici mají jaksi vnitřně blíž a v Evropě k ní gnozeologicky patří.
Ostatně kdykoli ve Straně zelených protibursíkovská opozice zvýší hlas, neunikne to Právu, jež je jako jediný český deník vlídně nakloněno sociální demokracii. Na jeho stránkách si Dana Kuchtová, místopředseda republikové rady Matěj Stropnický, poslankyně Olga Zubová a další vyřizují s Bursíkem účty způsobem možným jen ve straně, jež je „děravá jako cedník“, zmítá se v krizi a ztratila pud sebezáchovy.
O její „vedení“ se kvůli kuriózním stanovám navíc dělí předsednictvo, v němž má poměrem 4:3 navrch Bursík, s republikovou radou, jež mu jde pod taktovkou Kuchtové „po krku“. Za těchto okolností je krajně nepravděpodobné, že by se zelení dokázali zkoncentrovat na podzimní volby a uspět v nich. Následující perlička je výmluvná: když republiková rada rozhodovala o finanční podpoře kandidátů zelených do Senátu, těm Bursíkem doporučeným přiřkla o sto tisíc korun méně než ostatním, jež sice širší veřejnost nezná, avšak navrhla je rada!
Zelení tedy ani příliš neriskují, jestliže si to obě znesvářená křídla „rozdají“ na mimořádném sjezdu ještě před podzimními volbami. Měli by být vděčni šéfovi své zahraniční sekce Jiřímu Čáslavkovi za jeho otevřený dopis Martinu Bursíkovi. Kritizuje jej v něm za podporu amerického radaru, jevící se nejen Čáslavkovi v rozporu s usnesením loňského sjezdu zelených, za souhlas tří ze čtyř „zelených“ ministrů se samostatností Kosova, za snahu udržet se za každou cenu v této vládě a za to, že Bursík vede stranu „jako rodinnou firmu“, nepřipouštěje věcnou diskusi. Čáslavkova výzva ke spolustraníkům, „aby se zamysleli nad možností svolat co nejdříve mimořádný sjezd“, mluví mnohým zeleným z duše.
„Dejme jasnou odpověď“ Poté, co Čáslavkou hozenou rukavici Bursík zvedl, se snadno dá dohromady alespoň pětina členů krajských anebo základních organizací Strany zelených, na jejichž žádost musí předsednictvo sjezd svolat. Na to hravě stačí sami Bursíkovi lidé, pokud by se z tábora přívrženců Dany Kuchtové i nadále ozývaly obavy, že před volbami by byl sjezd pro stranu příliš riskantní, a nemělo by se s ním tudíž tolik spěchat. Přeloží-li si to Martin Bursík tak, že Kuchtové křídlo není na brzké a možná rozhodující měření sil dosud připraveno, jistě se pokusí zorganizovat sjezd co nejdříve, tedy záhy po prázdninách.
Ne že by pro to neměl objektivní důvod! „Dejme lidem jasnou odpověď,“ odpovídá Čáslavkovi rovněž v otevřeném dopise, „chceme-li být jako nyní odpovědnou středovou stranou s největším koaličním potenciálem, nebo rozbít tuto vládu a bezvýhradně se připojit k levici“ a „jestli chceme mezi sebou jednat jako tým, anebo se veřejně napadat v médiích. Řekněme voličům už teď, co budeme dělat po volbách.“ Martin Bursík patrně počítá s tím, že jestli zeleným něco schází, tak schopnost chovat se jako elementárně disciplinovaná strana mající jasný cíl a schopná efektivně k němu směřovat.
Je však sám Bursík s to dát jasnou odpověď na tak zásadní otázky? I zelení budou přece po příštích volbách takovou stranou, jakou svým volebním výsledkem budou moci být! A zůstanou takovými, jakými by je dnes chtěl mít Bursík, i kdyby příští volby místo Topolánka vyhrál někdo z Lidového domu?
***
Bursík patrně počítá s tím, že jestli zeleným něco schází, tak schopnost chovat se jako jako disciplinovaná strana mající jasný cíl a schopná k němu efektivně směřovat
O autorovi| Petr Nováček, e-mail: pnovacek@cro.cz komentátor ČRo 1 - Radiožurnálu
