Hru Andělika a laskavec napsal Peter Shaffer před dvaceti lety pro Maggie Smithovou (u nás tuto slavnou shakespearovskou herečku známe hlavně jako představitelku profesorky McGonagallové z filmů o Harym Potterovi). Českou premiéru v překladu Dany Hábové měla hra v roce 1990 v Divadle ABC, dnes se do Městských divadel pražských vrací, tentokrát ale na scénu Divadla Rokoko.
Andělika lehce udivená i exaltovaná
„Velcí herci jsou dnes daleko ohroženějším druhem než bílí nosorožci, a přitom pro zdraví a štěstí lidského rodu jsou daleko důležitější,“ napsal autor v předmluvě pro knižní vydání hry. Na velkém hereckém výkonu představitelky hlavní postavy Anděliky Douffetové bývá každé nastudování tohoto textu postaveno a pokud herečka svou roli naplní, podaří se jí přesvědčit obecenstvo, že stejně vzácní jako bílí nosorožci jsou i lidé, kteří dovedou probouzet fantazii, nutit ostatní, aby aspoň na chvíli vybočili z vyjetých kolejí, a hledat barvy i mezi šedými fakty. Na začátku Shafferovy hry stojí proti sobě dvě ženy, Andělika a Lotte, první s originálním přístupem k životu, narážející na všemožná pravidla a předpisy, které bez úvahy překračuje, druhá korektní, komisní, úřednice každým coulem, těmi pravidly a předpisy sešněrovaná. Anděliku hraje v Rokoku Květa Fialová a nebojí se svou postavu vybavit rozmáchlým teatrálním gestem nebo exaltovanou dikcí v okamžicích, kdy hájí své přesvědčení, ve ztišenějších polohách je její hrdinka jakoby lehce udivená světem, kde lidé nepochopili, co je pro život podstatné. Její partnerkou, úřednicí dohlížející na korektnost Anděličiných průvodcovských výkladů o historii, je Dana Batulková. Ta sice svou postavu zpočátku představí jako upjatou a nepřístupnou byrokratku, ale její Lotte příliš brzy propadá kouzlu a energii Anděličiny osobnosti a není jí v názorovém střetu opravdu nebezpečnou soupeřkou. Je to škoda, protože ačkoliv se v Shafferově hře řeší i téměř detektivní zápletka, jak přišla Lotte ke zranění historickou sekyrou, to podstatné zde spočívá ve sváru dvou odlišných životních postojů a přesvědčivost vítězství jednoho z nich vyplývá i z patřičné a dobře vedené bitky mezi oběma hrdinkami. Režisér Karel Kříž nicméně tento významový přesah ve své inscenaci akcentuje, pracuje s patřičným odstupem, a ironií vyvažuje patos – to například, když se v závěru obě protagonistky vydávají zachraňovat svět a na promítaných záběrech se ocitají vedle slavných politických osobností. V tomto odstupu mu vychází vstříc i scéna, kterou vykryla autorka výpravy Kristina Matre Křížová podél stěn bílými látkovými paravány, prostor jeviště nechala až na pár schodů a několika kusů prostého mobiliáře prázdný. V tomto světlém neurčeném prostoru pak mohou působit protagonistky i jako postavy jakési novodobé morality, předkládané divákům s vkusem a nadhledem.
HODNOCENÍ LN ***
Peter Shaffer: Andělika a laskavec
* Překlad: Dana Hábová Režie: Karel Kříž Výprava: Kristina Matre Křížová Hudba: Jiří Cerha MDP – Rokoko, premiéra 24. 11.
