Nejdřív jsem chtěl věnovat Poslední slovo mému astronomickému snu, ale jak mám psát o astronomii, když je tolik politiky všude kolem?
Takže k té astronomii. Dlouhodobě toužím po malé observatoři, kde bych se za hvězdných večerů snažil splynout s prostorem. Je to snadné, řeknete. Ano, dalekohled je snadné koupit a instalovat. Jenže bydlím dvacet kilometrů od Prahy a místo hvězdného nebe je nade mnou šedivá hrachovka. Takže, co kdybych umístil na dálku ovládaný dalekohled někde u kamaráda na Šumavě a pozoroval hvězdnou oblohu na dálku, po internetu, na monitoru počítače?
To bych si už rovnou mohl prohlížet obrázky NASA. Nebo to tak není? Co je autentický vjem? Ani přímý pohled dalekohledem není zcela autentický. Každý pozorovací nástroj a prostředek je něco jako filtr reality.
No a ke všemu máme dvoje volby na krku a to je zase politická hrachová polévka. Hvězdy hasnou, o čemž svědčí Čunkův pád. Nové vycházejí. Z mlhoviny zvané internet vzešla politická síla. Projevila se nejdřív destruktivně, házením vajíček, a zvrhlo se to v nechutný výjev připomínající lynč. Ale ono to nekončí. Ti mladí lidé, kteří se na Facebooku dali dohromady, aniž se vzájemně kdy viděli a slyšeli, jasně a srozumitelně formulovali, proč se jim politika sociální demokracie nelíbí. Manifest Vajíčko kritizuje zadlužení země. Studenti připomínají osud Maďarska. Tam socialisté přivedli zemi na hranici krachu. To jsou jasná a srozumitelná slova. Je možné, že se rodí nová politická síla, jakýsi internetový has lidu, platforma pro mlčící vrstvy?
Noviny chřadnou, nejvíc v Americe. Když internet před patnácti lety začínal, ptali se mě kamarádi, kdy internet pohřbí klasická média. Nikdy, odpovídal jsem. Leda až budou přenosové rychlosti tak velké, že půjde přenášet pohyblivý obraz. Což před patnácti lety byla kosmická utopie.
A je to tady, ten vysokorychlostní internet. Jenže ono je to ještě víc než přenos dat a prostředek pro poskytovatele obsahu. Je to komunikační platforma. Lidi se dávají dohromady a sdílejí nápady a také obavy.
Dá se to manipulovat? To je zásadní otázka pro nejbližší roky. Myslím, že je to zkouška mravního stavu společnosti. Studenti, kteří Sobotkovi předali v Chrudimi manifest Vajíčko, projevili víc odpovědnosti vůči budoucnosti státu než Sobotka a celá jeho partaj.
Navíc dokázali utlumit vášně a zarazit opakování vaječného lynče. To je bezesporu dobré. Co když ale na stejném principu vznikne na Facebooku nebo kdekoli jinde iniciativa „Upalujte Romy“ a „Židi do plynu“?
Nad touhle možností nelze mávnout rukou se slovy „to se u nás nemůže stát“. Jen si všimněte úrovně takzvaných diskusí pod politickými články na zpravodajských serverech. Spočítejte, kolik anonymních Eichmannů a Berijů tam povykuje a nabízí konečná řešení. I to je internet, i to je komunikace a i to je v jistém smyslu sociální síť. Uvidíme, co převládne.
V době, kdy tradiční politické strany očividně upadají do populistického marasmu a tradiční média ekonomicky chřadnou, vzniká nová struktura veřejného prostoru, založená na bezprostřední komunikaci bez ohledu na čas a prostor. Málo co tak dobře dokazuje tezi Thomase Friedmana, že svět je opět plochý.
Což nemusí nutně znamenat, že je a bude dobrý.
