BEJRÚT/PRAHA „Když se díváte na film a jeden střelec zlikviduje druhého, bojíte se? Ne. A tak to přesně je. My sledujeme film,“ prohlásil majitel obchodu v jedné z rušných čtvrtí v Bejrútu.
„Zažili jsme tolik válek. Je proto jedno, co se stane dál,“ přidal se podle listu The New York Times prodavač na dalším místě v libanonské metropoli. Oba přitom po svém vyjádřili to, že jsou Libanonci na politické krize a napětí zvyklí. Možná proto je události posledních dnů, které hrozí, že vyústí v násilný konflikt, tolik nepřekvapily. Včera vláda v ulicích Bejrútu rozmístila bezpečnostní síly jako reakci na shromáždění stoupenců šíitského radikálního hnutí Hizballáh. Napětí stoupalo...
Co se v Libanonu děje? Klíčovým hráčem je nyní právě Hizballáh. Jeho ministři i jejich spojenci minulý týden rezignovali na svá místa ve vládě. Kabinet vedený sunitskou koalicí premiéra Saada Harírího, syna zavražděného Rafíka Harírího, tak padl.
Hizballáh se totiž premiéra neúspěšně snažil přesvědčit, aby přerušil spolupráci se Zvláštním tribunálem OSN (STL), který na libanonskou žádost vyšetřuje vraždu jeho otce. Ten to ale odmítl. Žalobce STL podle agentur v pondělí předložil první obvinění týkající se více než pět let starého atentátu.
A i když jméno dotyčné osoby nebylo zatím zveřejněno, předpokládá se, že STL obviní i členy Hizballáhu. Radikální hnutí si přitom něco podobného může jen stěží dovolit. Hizballáhu se sice po válce s Izraelem v roce 2006 opět podařilo obnovit síly. Podle názoru některých pozorovatelů je však vliv Hizballáhu založený především na popularitě u přibližně jednoho milionu jeho příznivců.
Ti by však jen stěží pochopili to, že se Hizballáh zapojil do vraždy sunitskými muslimy milovaného politika, kterého respektovali i křesťané, drúzové, a dokonce také podle jedné z interpretací i mnozí šíité. Posledně jmenovaní přitom tvoří jádro stoupenců Hizballáhu.
Obraz hnutí, které se stylizuje do role ochránce zájmů Arabů před „ponižováním ze strany Izraele a USA“, by tak byl možná nenávratně poškozený.
Osmnáct náboženství Včera proto bylo v souvislosti s krizí v Bejrútu takové napětí, že by se obrazně řečeno dalo krájet. V různých čtvrtích města se objevily desítky stoupenců Hizballáhu. Armáda zase uzavřela přístupové cesty k vládním budovám, zavřeno zůstalo i několik škol.
„Matka mi volala, abych se hned vrátila domů, protože situace je špatná a lidé jsou v ulicích,“ postěžovala si univerzitní studentka Mira Nureddínová. Pouliční násilnosti přitom Bejrút zažil naposledy v roce 2008, kdy při střetech zahynulo na sto lidí a více než 200 jich bylo zraněno. Hizballáh tehdy násilí vyvolal v reakci na vládní opatření proti jeho soukromé telekomunikační síti. Jak se bude nyní situace vyvíjet dále, je zatím ve hvězdách. Klíčové bude samozřejmě další vyšetřování STL. V politické rovině již dal Hizballáh najevo, že je proti tomu, aby novou vládu sestavil stále úřadující premiér Saad Harírí. Možné také je, že se hnutí samo pokusí sestavit vládu, aby tak mohlo zastavit přísun libanonských peněz pro tribunál.
Dlouhodobě však Libanon čeká spíše neklid, který má země pomyslně zakódovaný ve své genetické výbavě. Libanon je totiž složený z celkem 18 náboženských skupin. Do místní reality navíc patří i vměšování dalších států. V praxi to znamená, že zatímco Hizballáh je dlouhodobě podporovaný Íránem a Sýrií, má naopak Saad Harírí (podobně jako v závěru života i Rafík Harírí) blízko k Saúdské Arábii, USA či Francii.
***
Radikálové * Fundamentalistické šíitské hnutí Hizballáh se zrodilo v 80. letech minulého století. Základem jeho programu je nesmlouvavý postoj vůči Izraeli. Mezi spojence Hizballáhu se zařadily zejména Sýrie a Írán. * Po roce 2000 začal vliv Hizballáhu narůstat. V únoru 2005 byl zavražděn sunitský premiér Rafík Harírí. Z činu byla poté obviňována Sýrie, která musela z Libanonu stáhnout své jednotky. V zemi následně zavládl chaos. Hizballáh byl nicméně od července 2005 do listopadu 2006 poprvé zastoupen ve vládě. Podruhé se hnutí účastnilo vlády od července 2008. Odešlo z ní před několika dny.
