PRAHA Osetinci jsou svéráznou národností obývající především severní Kavkaz. Jejich vztahy s ostatními Kavkazany, kteří více méně drží při sobě, nejsou zrovna idylické. A to nejen proto, že Osetinci jsou na rozdíl od kavkazských muslimů pravoslavného vyznání, tedy alespoň drtivá většina z nich.
Považují se rovněž za „nejvzdělanější a nejkulturnější kavkazský národ,“ jak se píše v jejich učebnicích historie. A i když podobně jako ostatní Kavkazané v 19. století houževnatě a se zbraní v ruce vzdorovali carské ruské armádě, která se rozhodla Kavkaz připojit ke své říši, později se z nich stali věrní spojenci Rusů. Osetinci se tak ocitli obklopeni ne zrovna přátelským muslimským obyvatelstvem přemožených, ale stále se bouřících horských kavkazských kmenů, kterými tak trošku pohrdali. Pokládají se totiž za přímé potomky Alanů, kmenového svazu íránského původu.
Do Gruzie se Osetinci přesunuli ze své původní vlasti, Severní Osetie, především kvůli nedostatku úrodné půdy, už před několika sty lety. Na jih od kavkazského hřbetu se jim zdálo příznivější klima, a nakonec Gruzíni se chovali přátelsky. Idylické soužití vydrželo až do rozpadu SSSR, do kterého byli jižní Osetinci začleněni společně s Gruzií. Během existence komunistické velmoci byla Jižní Osetie autonomní oblastí spravovanou Tbilisi. K žádným třenicím tehdy nedocházelo.
Osetinci se poprvé nahlas rozhodli, že vyhlásí samostatný stát, dne 10. listopadu 1989, když ve vzduchu byl již cítit rozpad SSSR. Národní republiky ucítily jedinečnou příležitost přeměnit se se státy se všemi atributy samostatnosti. Co to všechno obnáší, si někteří z dobrodruhů prosazujících samostatnost za každou cenu nedovedli představit. I v jižní Osetii následovala série plebiscitů o vyhlášení samostatnosti a první ozbrojené srážky. Válka, která vypukla na počátku 90. let, skončila příchodem ruských mírových jednotek v roce 1992, a poté de facto plíživým připojením Jižní Osetie k Rusku.
***
Pravoslavní Osetinci
V celém světě žije asi 600 tisíc Osetinců. Jsou pravoslavného vyznání. V Jižní Osetii jich do posledního konfliktu žilo na rozloze 3900 kilometrů čtverečních asi 46 tisíc. Na snímku je jejich prezident Eduard Kokojev.
