Dát dohromady oblíbené jídlo, to by ještě šlo, oblíbených filmů mám taky spousty, ale literární hrdina? Hrdina z knížky? To už je těžší.
Tenhle hrdina určitě patří dětství, době, kdy jsem ještě dokázala číst nepřetržitě celé hodiny. Hltala jsem příběhy i postavy a nic kolem mě neexistovalo, možná kromě babiččina štrúdlu a švestek, které jsem mechanicky slupávala jednu po druhé, aniž bych věděla jak. Ten zážitek naprostého odevzdání se a identifikace pak nějak už vymizel jako spousta dalších věcí.
Takže pro mě není hrdina Josef K, kníže Myškin, ale je to Athos ze Tří mušketýrů. Porthos byl trochu hloupej, Aramis moc zženštilej a D’Artagnan zase nevycválanej. Ale Athos, to byl panečku klaďák, správný chlap. Pamatuju si, jak poprvé vchází na scénu. Je vážně, snad i smrtelně zraněný, ale dostaví se na schůzku k šéfovi mušketýrů a dělá jako že nic, je připravený vykonat, co je třeba.
A pak se náhle skácí bolestí v mdlobách k zemi. No a to, že byl kdysi zamilovaný do té mrchy Mylady, mi ho dost zlidšťovalo. Takže mým hrdinou je Athos.
