Kapitálové trhy obecně a akciové trhy konkrétně v posledních několika měsících trpí neduhem, kterému se tajemně říká nedostatek likvidity. Přeloženo do lidské řeči jde o to, že se na nich příliš neobchoduje. Prosté porovnání zobchodovaných objemů z období před přibližně jedním až dvěma lety a současností jasně ukazuje, že jsme maximálně na 70–80 procentech tehdejších hodnot. V Praze je situace ještě horší, tam jsme z průměrného denního objemu přesahujícího čtyři miliardy korun spadli na miliardu jednu, a to ještě ne vždy. Co za tím vězí? Možných vysvětlení je mnoho a všechna mají v sobě jistý díl pravdy. Prvním, které se nabízí, je prostý nedostatek investorů. Mnoho z nich po událostech let 2007–2008 přišlo o nemalou část svých peněžních prostředků a trh opustilo. To sice platí zejména pro retailové investory, ale ani „profesionálové“ nebyli ušetřeni. Mnoho hedgeových fondů šlo více či méně neslavně ke dnu a ti, co přežili, často výrazně omezili své rizikové profily. Současné ekonomické prostředí navíc lidi nutí spíše spořit, případně splácet dluhy nakumulované v minulosti, a na odkládání peněz do akciového trhu mnoho nezbývá.
Druhé vysvětlení je také relativně triviální. Ceny akcií v mnoha ohledech ani zdaleka nedosahují úrovní z let 2007–2008, a tak i když se jich na burze nakrásně zobchoduje stejný absolutní počet jako v minulosti, celková hodnota těchto transakcí je nižší. Ta se totiž počítá jako násobek počtu zobchodovaných akcií a jejich ceny. Kombinace nižších cen a menšího počtu obchodů proto logicky vede k celkově slabším zobchodovaným objemům.
Třetí důvod je velmi pravděpodobně spojený s jistou formou finanční evoluce, která vedla k masivnímu rozšíření tzv. algoritmického obchodování. Zní to sice velmi učeně, ale v zásadě jde o to, že místo přemýšlení člověka o tom kdy, za kolik a v jakém objemu nakupovat či prodávat, tuto úvahu přenesete na počítač. Tomu dáte jen několik základních parametrů (limitní cenu, případně podmínku maximálního objemu, celkový počet kusů či časový horizont pro exekuci obchodu) a můžete jít na kávu. Když se vrátíte, objednávka je obvykle hotova. Tito roboti jsou však často navázáni na celkový zobchodovaný objem na trhu, a pokud ten primárně schází, jejich aktivita jej rozhodně sama o sobě zvyšovat nebude.
Čtvrtým a pro účely tohoto textu posledním důvodem je existence činnosti nazývané „high-frequency trading“, česky vysokorychlostní obchodování.
Podle Michaela Hudsona, profesora na University of Missouri, je průměrná doba držení jedné americké akcie přibližně 22 sekund! Zdá se vám to neuvěřitelné? Pak vězte, že ani v případě trhu s měnami to není o moc lepší – zde je průměrná doba držení plných 30 sekund. Jinými slovy, akciový trh se na kilometry vzdálil původní představě místa, které alokuje kapitál od těch, co jej mají, k těm, co jej potřebují. Stalo se z něj rychloobrátkové kasino. Vzhledem k tomu, že ani ten nejrychlejší makléř nebo správce fondu nedokáže soupeřit se strojem, mnoho z nich svůj talent a pozornost zaměřilo jiným směrem.
Jednou z mála nadějí tak je, že se roboti nakonec pomlátí sami mezi sebou, trh se zhroutí a na jejich místa se vrátí zdravý rozum…
***
Jednou z mála nadějí tak je, že se roboti nakonec pomlátí sami mezi sebou, trh se zhroutí a na jejich místa se vrátí zdravý rozum…
O autorovi| PETR ŽABŽA makléř společnosti Patria Direct
