JIHLAVA / ČESKÉ BUDĚJOVICE Nikoliv spravedlnost, ale hygiena přiměla hned krátce po válce Čechy, aby se snažili pátrat po hromadných hrobech německých civilistů zabitých revolučními gardami. Tlející ostatky totiž ohrožovaly kvalitu podzemních vod.
Jako původce takzvaného mrtvolného jedu, který zamořil jediný zdroj pitné vody pro Jihlavu v srpnu 1946, byl označen hrob asi dvaceti Němců u Rančířova. Ležel hned vedle vodárenských rybníků.
Amatérský historik a spisovatel Jiří Vybíhal veškeré informace o této události čerpal z archivních záznamů Státního okresního archivu v Jihlavě, když sbíral materiál pro svou novou knihu s názvem Atentát na Hitlera v Jihlavě?.
Jedna z kapitol knihy také takzvanou rančířovskou kauzu detailně popisuje. „Prostě mě napadlo prozkoumat také různé vodárenské záznamy z té doby a opravdu jsem našel i záznam o exhumaci hrobu u Rančířova,“ uvedl Vybíhal.
Z dalších historických pramenů ale podle něj vyplývá, že v tomto případě revoluční gardisté zřejmě postříleli Němce se silnou nacistickou minulostí. Mezi zastřelenými bylo například několik členů gestapa, farář, který na kostele po zabrání republiky Hitlerem jako první vyvěsil vlajku s hákovým křížem, muž, který zapálil jihlavskou synagogu, i český udavač.
O tom, kdo ze zastřelených ale skutečně během války udával a vraždil, a kdo byl za kovaného nacistu pouze neprávem označen, je možné dnes jenom spekulovat. Všichni muži uložení v hrobě u Rančířova byli každopádně zastřeleni bez řádného soudu, a tedy zavražděni.
Takových hrobů mohou být desítky Také zástupce ředitelky Státního okresního archivu v Jihlavě Petr Dvořák přitom potvrzuje, že úřady po válce skutečně pátraly po podobných hromadných hrobech, jako byl ten u Rančířova, a to zřejmě právě z důvody ochrany zdraví a hygieny. „Máme u nás dokonce záznamy o tom, že jednotlivé obce dostávaly dotazníky, v nichž měly případně potvrdit existenci takových hrobů ve svém okolí,“ řekl LN Dvořák. Nemuselo se však podle něj nutně jednat jen o hroby zavražděných německých civilistů, ale třeba i vojáků.
„Takových hrobů mohou být na Jihlavsku desítky. Kdo by si dal tu práci a důkladně prošel poválečné archivní záznamy třeba právě ve vodohospodářské oblasti, určitě by objevil i další, dosud neznámé hroby,“ uvedl Dvořák. Možnost najít tímto způsobem informace o hrobech z poválečných časů potvrzují také archiváři v jiných částech republiky.
Podle ředitele Státního okresního archivu v Českých Budějovicích Daniela Kováře ovšem v tehdejších úředních materiálech paradoxně chybějí informace o těch největších masových hrobech na Českobudějovicku, jako byl hromadných hrob Němců zastřelených na českobudějovickém hřbitově sv. Otýlie nebo hrob mladých členů Hitlerjugend u Židovského hřbitova v Hluboké nad Vltavou. Debatu o tragických poválečných událostech v Česku znovu otevřelo odkrytí hromadného hrobu německých civilistů u Dobronína na Jihlavsku, v němž kriminalisté nalezli ostatky šesti mužů. Hrob byl otevřen na základě trestního oznámení, které kvůli podezření z trestného činu vraždy či genocidy podal novinář Miloslav Mareš.
