Pondělí 6. května 2024, svátek má Radoslav
130 let

Lidovky.cz

Hronov se mění jako počasí

Česko

HRONOV Festival toho nejlepšího z amatérského divadla se v Hronově koná bez přerušení už sedmdesátý osmý rok. Od malé akce, která se kdysi snažila připomenout tradice obrozeneckého kraje a jeho barda Aloise Jiráska, se festival vyvinul na akci celotýdenní, kde se střetávají nejen lidé nejrůznějších generací, ale i různých vizí divadla.

Známé tituly i původní hry Festival Jiráskův Hronov, který letos obsadil první srpnový týden, ve svém výběru připomíná tak trochu počasí, které se neustále proměňuje. Hlavní program divákům nabídl 26 inscenací, které se odehrály více než stokrát, a vystoupilo v nich na 250 účinkujících. „Nechybí téměř nic od činohry, loutkových představení, pantomimy, experimentujícího, studentského, pohybového a tanečního divadla,“ řekl programový ředitel Milan Strotzer.

A tak se vedle známých titulů jako Ostře sledované vlaky (Divadlo Duha, Polná) či Cocteauův Dvojhlavý orel (Divadlo bez střechy, Vyškov) objevily hry původní. Například Penzion Františka Zborníka z DK Jirásek, Česká Lípa či Asteroid Bejček Josefa Tejkla z Divadla Samohana, Hradec Králové.

Jak se vyjádřil „guru“ festivalu a profesor pražské DAMU Jan Císař, „pluralita je dnes taková, že si prakticky každý divadelní tvar najde své nadšené příznivce, kteří budou nejen aplaudovat, ale také hodiny o představení diskutovat.“ Takového kontroverzního ohlasu se hned na počátku festivalu dočkaly Žáby Petra Macháčka a jeho divadla Kámen, vystavěné na slovním a scénickém minimalismu a velmi zpomaleném rytmu.

Srdce diváků si možná překvapivě získal Ženský amatérský spolek z Homole u Českých Budějovic, jehož nikoli mladé protagonistky se proměnily v Sextánky z prvorepublikového románu.

Vzhledem k tomu, že tento čistě ženský spolek nahradil ve hře mužské herce papírovými 2D modely idolů s tvářemi Johnnyho Deppa a Aleca Baldwina, získal tento prostinký příběh o lásce a jejím naplnění zvláštní přesah.

Kuriozita pro deset diváků Zajímavou výpovědí byl projekt Fucking Generation aneb Zbavme se svých patosů a hymen LS Věk Plzeň nebo patnáctiminutová kuriozita pro deset diváků Dekalog: Pygmalion – Svatba – Kar divadla J. S. T. E. Artyžok a Dred Náchod. Hrála se čtyřicetkrát.

Z hostů přijeli kromě Slováků (Brechtova Maloměšťákova svatba) ještě Rakušané (F. Mitterer: Můj netvor) a Nizozemci (J. Flamman: Zlatíčka), shodou okolností s podobnými tématy, a to většinou svědectví o frustrujícím partnerství muže a ženy.

Autor: