* LN Ministr financí Eduard Janota chce pro příští rok zmrazit platby státu zdravotním pojišťovnám za děti, důchodce a nezaměstnané. Původně měly výrazně vzrůst. Už jste se s tím na ministerstvu zdravotnictví smířili?
Nesmířili, a jednáme o kompromisu. Rozumíme tomu, že když hrozí deficit 230 miliard korun, tak se s tím musí něco dělat ve všech mandatorních výdajích – a platba za státní pojištěnce mezi ně patří. Na druhé straně nulová varianta, tedy zachování stejné výše plateb za státní pojištěnce jako letos, je pro nás neakceptovatelná. Vzhledem k dopadům krize na zdravotnictví ji nechceme připustit.
* LN Co by znamenalo, kdyby stát platby do zdravotnictví nezvýšil?
Nulová varianta by znamenala, že by v systému chybělo devět miliard. Dopady krize na zdravotnictví se přitom nejvíce projeví právě v příštím roce. Největší dopad má rostoucí nezaměstnanost, se kterou je spojen pokles výběru pojistného. Už letos je propad citelný, 12 miliard. A v příštím roce bude tento propad ještě větší, protože letos ještě řada propouštěných lidí dostává odstupné. Jsme proto připraveni jednat o kompromisu. Ten by měl zajistit, že tam alespoň nějaký nárůst plateb státu bude, a současně hledáme rezervy ve výdajích zdravotních pojišťoven.
* LN Menší nárůst plateb státu jste navrhovali i dřív, ale neprošel...
Naše protikrizová opatření před půl rokem počítala s kompromisním nárůstem platby za státní pojištěnce tak, aby část nárůstu proběhla letos a část příští rok. Ten důvod, proč jsme už tenkrát s takovým návrhem přicházeli, byl jasný. Každý, kdo trochu rozumí veřejným financím, musel vidět, že skokové zvýšení plateb za státní pojištěnce v roce 2010 bude ohrožené, protože na něj nebudou peníze. Levice ve sněmovně ale pro to odmítla hlasovat, a protikrizová opatření nebyla přijata. Dnes se ukazuje, jak velká to byla chyba a neprozřetelnost.
* LN Ministerstvo zdravotnictví bude muset rozhodnout o výši úhrad za zdravotní péči v příštím roce pro většinu zdravotnických zařízení. Budou se jim platby za péči snižovat?
Kdyby měly úhrady zdravotnickým zařízením za poskytnutou péči klesnout, znamenalo by to snížení rozsahu a dostupnosti zdravotní péče. Hledáme jiné úspory. Pokles úhrad za zdravotní péči znamená menší počet výkonů nebo menší motivaci provádět výkony a to určitě nechceme. Není prostor pro nějaký závratný růst, to už pochopili, myslím, všichni.
* LN Co se tedy stane, když projde návrh ministra Janoty a platby státu do zdravotnictví se příští rok vůbec nezvýší? Bude se lidem poskytovat méně péče?
Nechtěl bych teď spekulovat, ale ta obava je na místě. Druhá možnost je, že by se zdravotní pojišťovny zadlužovaly. To si pamatujeme z let 2004 až 2006, kdy zdravotní pojišťovny platily lékařům a nemocnicím s pětiměsíčním zpožděním, a k tomu se nechceme vrátit. Mimochodem, už teď pojišťovny vydávají za péči víc, než kolik vyberou na pojistném. Nedělejme si iluze, že je dnes systém vyrovnaný. Pojišťovny si to mohou dovolit jen díky tomu, že mají z dřívějších let naspořené rezervy.
* LN Kolik v těch rezervách ještě je?
V tuto chvíli je v rezervách něco přes deset miliard. Náš odhad je, že vydrží do konce roku, možná do prvního čtvrtletí 2010. Pro zajímavost, jenom Všeobecná zdravotní pojišťovna dnes vydá každý měsíc o půl miliardy více, než přijme.
* LN Kromě toho je ve sněmovně další návrh na zrušení regulačních poplatků. Co ten by pro zdravotnictví finančně znamenal?
Nejen předkladatel, ale ani ten papír, na kterém to předkládají, nemůže věřit, že by to české zdravotnictví nijak nepostihlo. Zrušení poplatků by znamenalo okamžitý výpadek sedmi miliard korun – a na to už zdravotní pojišťovny nemají. Víme, jaký je stav veřejných financí, a je absurdní, že by ten výpadek nahradil státní rozpočet. Nemělo by to jiné řešení než krácení rozsahu péče poskytované pacientům, tedy méně vyšetření, operací a tak dále.
