PRAHA Rozesmátá, spokojená, že je opět mezi svými. „Olino, ty jsi pořád děvče k nakousnutí!“ složil někdejší slavné diskařce Olze FikotovéConnollyové (75) poklonu její bývalý kolega z atletické reprezentace dálkař Jaroslav Fikejz. „Jéžiši, Jardo, ale ty jsi taky stále krásný chlap!“ odvětila olympijská vítězka z Melbourne 1956, poté co převzala jednu z hlavních cen Českého klubu fair play. Fikotová, jejíž vztah s americkým kladivářem Connolym kdysi zvedl železnou oponu a vyvrcholil slavnou svatbou v březnu 1957 na Staroměstském náměstí, se opět ocitla ve vlasti. Na čtyři dny...
* Váš příběh ožil v listopadu 2006, kdy jste Prahu navštívila po 45 letech. Co jste spatřila nyní?
Teď toho stíhám víc, tehdy bylo všechno příliš nové. Konečně jsem se svezla metrem, je báječné, jen nechápu, proč mezi Muzeem a sochou svatého Václava vyrostla dálnice. To se nepovedlo. Ale Praha je nejkrásnější město na světě, říkají to i Američané.
* Obdržela jste jednu z hlavních cen fair play. Jaké to je?
Vážím si toho moc, ale sama bych si ji nedala! Vždyť existuje tolik sportovců, kteří hrají fér, zasloužili by si ji také. Důležité je, když si denně můžete před zrcadlem říct -jsem slušný člověk.
* Po úspěchu v Melbourne jste na dalších olympiádách včetně Mnichova 1972 závodila za tým USA. Vzpomenete si na to ještě?
To jsem už věděla o zakázaných steroidech, které atletiku strašně poškodily. Olympiády vlastně byly mou jedinou nitkou s Evropou, ale když mi v Mnichově při tréninku trenéři východoevropských diskařek ani jednou nepodali disk jako těm svým, leccos jsem pochopila. Proto jsem dvojnásob ráda, že se tu tradice fair play dodržuje.
* Co se ve vašem životě za více než rok změnilo?
Nic! Pořád na školách a univerzitě v Los Angeles přednáším o potřebě tělesné výchovy a o tom, že lidé nad šedesát by se neměli házet do šrotu, jen o sebe musejí pečovat. A pořád pracuju v obchodě s horolezeckými potřebami. A začala jsem studovat! To abych na tělesnou zdatnost získala certifikát.
* Které z nynějších setkání vám udělalo největší radost?
Yes! Jarda Fikejz je pořád fajn člověk a hezkej kluk, předloni jsme se minuli. Ale povídala jsem si i s Danou Zátopkovou, Jirkou Víchou, Jirkou Raškou, Imrichem Bugárem... Nádherní lidé!
* Blíží se olympijské hry v Pekingu. Je dobře, že budou v Číně?
Těžko říct. O situaci v Tibetu vím, mám doma dalajlamovy knihy, v nichž usiluje o autonomii. Bojkot her by ale autonomii nezařídil. Myslím, že olympiáda může pomoci - čím víc otevřete okna, tím čerstvějšího vzduchu zavane. Když zamknete dveře na sedm západů, bude všechno ještě víc zatuchlé.
* Kdy přijedete příště?
Chceme přijet celá rodina. Loni jsem tu byla s dcerou, teď s vnukem Alexem, je mu jedenadvacet a dělá dýdžeje. Nic neřešil, do batohu si dal tričko a spoustu cédéček a to bylo všechno. A známí vyjednali, že tady bude dělat diskotéku...!
