Island je v evropském a americkém hudebním světě známý dostatečně. O vysoké postavení tamní hudby se postarala především divoženka Björk; novým albem a evropským turné připomněli svou existenci také Sigur Rós. I Praha bude na podzim svědkem vystoupení elektronického projektu GusGus (ve čtvrtek 23. října v Roxy) nebo Apparat Organ Quartetu skladatele Jóhanna Jóhannssona (v pátek 3. října v kostele sv. Šimona a Judy); neznámá není ani experimentální elektronicko-popová formace Múm.
Islandská hudba se vyznačuje originalitou, nebojí se experimentovat. Velmi věrně dokáže evokovat čistotu a ladnost islandské přírody, ale i její divokost a nezkrotnost (tedy alespoň tak, jak si ji svět představuje), ale zároveň umí pracovat s disharmonií a vytvářet tak úplně nový „řád“. Má mnoho podob: ve svých náladách fanoušky uchvátí i strhne nebo je nechá v tichu a nehybnosti meditovat.
Nepoužité výtisky bible Islandský písničkář Örn Elías Gudmundsson, tvořící pod jménem Mugison, má od všeho „typicky islandského“ něco. Desky nahrává prakticky sám s kytarou a laptopem -technická stránka jej netrápí, vystudoval zvukové inženýrství -, na turné vyjíždí s celou čtyřčlennou kapelou. Povaha jeho hudebního projektu znamená v množině „známých kapel z Islandu“ něco nového, co jej odliší hned na startovní čáře.
Debutoval v roce 2003 albem Lonely Mountain. Vyšlo na malém anglickém labelu elektronického hudebníka Matthewa Herberta, ale celou první sérii, tedy deset tisíc kusů, si Mugison vyrobil ručně jen s pomocí otce Muggiho, světoběžníka, prodejce rybářských potřeb a vyhlášeného zpěváka karaoke. Původní nápad přebalu nahrávky se mu nelíbil, tak si zhotovil vlastní, prý z nepoužitých výtisků bible. Trvalo mu to několik měsíců.
Zasloužené pozornosti se mu ovšem dostalo až s deskou Mugimama Is This Monkey Music? o rok později na labelu 12 Tónar ten mimochodem zaštiťuje či zaštiťoval většinu té nejlepší islandské hudby). Převzal za ni také prestižní ocenění desky roku v Icelandic Music Awards, píseň Murr Murr označila porota jako nejlepší skladbu roku. V Americe vzalo nahrávku pod svá distribuční křídla známé hudební vydavatelství Mikea Pattona Ipecac - to mu sice zajistilo jakousi automatickou reklamu, ale zároveň zvýšilo očekávání do budoucna. Mezitím pracoval Mugison na filmové hudbě: vznikly dva soundtracky ke snímkům A Little Trip to Heaven a Mýrin (Severní blata) islandského režiséra Baltasara Kormákura. Druhý jmenovaný mimochodem vloni získal hlavní cenu Křišťálový glóbus na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.
Třetí Mugisonova studiová deska vznikala v průběhu tří let a pod jménem Moogiboogie vyšla vloni nejprve na Islandu, pak v Americe a nakonec i v Evropě; do České republiky se oficiálně dostala až letos. Tuzemským fanouškům se v létě dostalo také privilegia koupit si album osobně od sympatického vousáče na jeho pražském koncertě s kapelou Parts & Labour.
Čím je tedy Mugisonova hudba tak zajímavá a výjimečná? Písničkářů je přece všude hromada. Ti, co si polovinu všech nástrojů naprogramují doma na počítači, rostou jako houby po dešti.
Velmi přesvědčivou odpověď nabízí právě deska Moogiboogie. Těžko bychom na současné „písničkářské scéně“ našli barevnější, originálnější a zvukově dokonalejší album. Eleganci a samozřejmost, s jakou Mugison kombinuje styly a žánry, které se mu zdají dostatečně zajímavé, by mu mohl závidět i sám Mike Patton, vyhlášený zvukový „znásilňovač“.
To nejlepší z jeho tvorby ale nevychází ze zručně konstruovaných, přesto však umělých zvuků v počítačových programech. Hlavní vklad je Mugisonův uhrančivý hlas, který umí dokonale pohladit, vyděsit i pobavit. Polohy dokáže měnit jako chameleon, pro každou píseň jich má hned několik.
Možná ještě víc než na desce to vynikne na koncertě, kde ve chvíli, kdy ho doprovází celý band, převládá „rocková“ složka. Na hudebním festivale v dánském Roskilde dokázal strhnout celý stan v divokou party. Bylo to country? Folk? Metal? Elektro? Rokenrol?
Občas bývá titulován „islandský Beck“. Zatímco ale Hansen své publikum už sotva něčím překvapí, od islandského originálu nelze očekávat žádné jistoty. Snad jen to, že i příště (ať už na koncertě nebo albu) opět dokonale překvapí.
HODNOCENÍ LN ***** Mugison: Moogiboogie
Ipecac 2007 / Day After
***
Těžko bychom na současné „písničkářské scéně“ našli barevnější, originálnější a zvukově dokonalejší album, samozřejmost a eleganci, s jakou Mugison kombinuje styly a žánry
