FRANKFURT NAD MOHANEM (od spolupracovnice LN) Hlavní výstava ve frankfurtské galerii Städel, věnovaná Lucasi Cranachovi, čítá kolem stovky děl z galerií a soukromých sbírek celého světa (včetně dvou obrazů z kroměřížského zámku). Renesanční všeuměl Lucas Cranach starší (1472-1553) rozhodně neodpovídá představě o chudém umělci, který se dočká slávy až po smrti. Byl úspěšným lékárníkem, vinařem i politikem - z radního to dotáhl až k trojnásobnému zvolení starostou Wittenbergu.
Především však byl kulturním titánem: vytvořil malířskou dílnu či spíše manufakturu, v níž zaměstnal většinu ze svých pěti dětí, a měl také tiskárnu k šíření vlastních i cizích grafik. Celkem zanechal kolem tisíce děl - krajin, portrétů, obrazů mytologických, žánrových i erotických. Cranachovým podpisem se stal okřídlený had.
Podobizny Luthera i kardinála Majetnost mu dovolovala podniknout v té době vzácné cesty do Itálie a do Holandska. Jeho madony vykazují jasnou inspiraci Raffaelem i starším Peruginem, naopak slavný Příbuzenský oltářní triptych, tzv. Sippenaltar, nese vlivy nizozemské: tento oltář vychází nikoli z Bible, nýbrž z apokryfů, a zobrazuje nejen Svatou rodinu, ale i širší příbuzenstvo: vedle poněkud nezúčastněného Josefa především Mariinu matku Annu včetně jejích tří manželů (byla dvojnásobnou vdovou), z nichž prostřední jako by z oka vypadl císaři Maximilianovi, a dalších dvou dcer, které se „pro změnu“ jmenují rovněž Marie a jejichž manželé se zase nápadně podobají Cranachovým mecenášům - kurfiřtu Bedřichu Moudrému a jeho bratru Johannu Věrnému, zeťům císaře Maximiliana, který tak rád zasnuboval Rakousko s celou Evropou a ani s reformátorem Lutherem nebyl na válečné stezce.
Proč by pak měl mít problém s reformací jeho kosmopolitní poddaný! Ostatně ve Wittenbergu se Lutherovi jen těžko dalo vyhnout. Stali se přáteli, Cranach dokonce svědčil na skandální svatbě byvšího augustiniána s někdejší jeptiškou. Lutherovo novátorské vidění Boha a světa Cranach akceptoval a propagoval, aniž by se však vzdal tradičních zakázek pro katolíky. Na výstavě najdeme jak podobizny Luthera, jeho ženy i rodičů (podoba je věru závratná), tak i mocného kardinála Albrechta z Brandenburgu, velkého prodavače odpustků, zpodobněného zde jako sv. Jeroným, a to hned dvakrát, s malými obměnami.
Malby jsou doslova nabity symbolickými atributy, ale ke glorifikaci mají daleko. Jakémukoli náboženskému fanatismu bránil jednak autorův bystrý rozum, jednak smysl pro humor. Cranach si ze svých postav rád utahuje, ale nikoho nezatracuje. Oblíbeným tématem jsou nerovné páry - a nejen klasický model starce a mladice; začasté se na nich objímá mladík se stařenou a na důkaz upřímnosti jejich citu trůní v popředí měšec naditý zlaťáky. Svérázné bývají i názvy některých obrazů: třeba Král David a koupající se Betsabé bez lázně nebo Princezna znásilněná sv. Chrysostomem, kde dotyčná vypadá docela vyrovnaně, zatímco světec zmítaný výčitkami bloudí horskou krajinou a hledá odpuštění; jeho miniaturní vyobrazení je opravdovou výzvou pro bystré pozorovatele. Krajina je zastoupena jen jednou, zato hned po vstupu a rovnou nomen omen: kraj kolem franckého Kronachu si malíř posléze zvolil za své příjmení; do té doby byl pouze Lucas, jak tehdy bylo zvykem.
Patrně vrcholem výstavy jsou Cranachovy akty. Otevřely novou epochu ve vnímání lidského těla. Jeho zvláštně pokroucené dívčí postavy s malými ňadry a vystouplým bříškem se staly ideálem tehdejší krásy a inspirovaly ještě po čtyřech staletích takové mistry jako Picasso nebo Giacometti.
Dürerovi zdivočelí jezdci Jen jednou se Cranach zkusil poměřit se svým největším konkurentem Dürerem: toto pojetí Adama a Evy se na první pohled liší od všech ostatních aktů - je anatomicky přesnější, postavy působí do sebe zahloubaněji, ale postrádají onu smyslnou lehkovážnost. V přízemí vstupní haly pak můžeme dodatečně porovnat tuto olejomalbu s mědirytinou Albrechta Dürera.
Celoživotní kontakt s učenci nutil Albrechta Dürera (1471-1528) stále znovu zaujímat postoje k obecným i náboženským tématům. Tak vzniklo třeba 16 dřevořezů Apokalypsy, v nichž andělé troubí na pozouny, zdivočelí jezdci drtí krajinu, archanděl Michael propichuje draka nad takřka ladovsky idylickou vesničkou.
Velké Dürerovy cykly jsou věnovány ukřižování Krista i životu Panny Marie, nechybí ani u humanistů oblíbený sv. Jeroným, překladatel Bible do latiny. Kde naopak scénu ovládnou čáry, tam jezdí nejen čarodějnice na kozlu opačně a vlasy jim vlají proti všem zákonům přírody, ale dokonce i podpis autorův je zrcadlově obrácen. Výstavu uzavírá slavný Dürerův lept Rhinocerus, představující obrněného nosorožce. Bohužel je k vidění už jen do 6. ledna. Cranachova díla zato můžeme obdivovat až do 17. února 2008.
