Vše začalo zhruba v roce 2005. Marek Vašut (48) se tehdy díky své roli ve filmu Román pro ženy seznámil se spisovatelem Michalem Vieweghem. Kromě filmu, natočeného na motivy Vieweghovy úspěšné knihy, je spojovala ještě jedna věc – oba měli za sebou nepříjemnou zkušenost s bulvárním tiskem. A ani jeden z nich si vymyšlené články nenechal líbit. „Byli jsme znechuceni jejich praktikami a říkali jsme si, že s tím musíme něco udělat. Jenže pak to nějak usnulo, měli jsme oba jinou práci,“ říká v klidné kavárně pražského hotelu Alcron Marek Vašut, „myslím si, že za ty tři roky, co uběhly od našeho prvního povídání s Michalem, se ta jejich nechutnost ještě zvýšila. A my se rozhodli s tím něco udělat. Chceme jasně říci, že my s nimi nespolupracujeme, že s nimi nemáme nic společného. A zároveň jim vzkázat: Pište články o těch, kdo o to stojí. My se bez vás v klidu obejdeme a nejsme povinni se s vámi bavit.“
Petici, která vyjde jako placená inzerce v pondělních Lidových novinách, psali společně, text korigovali po e-mailu. V první fázi oslovili jen nejbližší přátele a známé, aby pod výzvu připojili svůj podpis (petici podepsala například Jiřina Bohdalová, Dagmar Havlová nebo Jiří Suchý). Text petice bude vyvěšen i na internetu a podepsat se pod něj bude moci kdokoli.
Když se Marka Vašuta ptám, jestli čeká nějaký ohlas ze strany šéfredaktorů velkých bulvárních deníků, jako je Blesk či Aha! (herec zásadně tituly nejmenuje), jen se zasměje. „Myslíte, že mi zavolá šéfredaktor nejmenovaného bulvárního deníku? Nemyslím si,“ říká, „ale reakce lidí si představit dovedu – slušní lidé se k tomu přihlásí, jiní nad tím zase mávnou rukou, jako že nemá smysl se tím zabývat, že je to zbytečné. A pak se samozřejmě najdou tací, kteří budou tvrdit, že se tím chci zviditelnit, že už se o mně ani o Michalovi dlouho nepsalo. To je typické – argumenty ad hominem, ne ad rem.“
Jako StB
Naopak příliš mluvit herec zatím nechce o své poslední bulvární „kauze“. Ještě totiž neproběhlo první stání u soudu. Zjednodušeně řečeno, bulvární média spekulovala o tom, že Marek Vašut má slabost pro velmi mladé dívky. „Spí se školačkami,“ napsal v titulku týdeník Pestrý svět o herci, o němž se slovy této tiskoviny „šuškalo, že má pletky i s muži“. Celou věc prý „práskla“ spisovatelka a hercova kamarádka Bára Nesvadbová. Ta samozřejmě s něčím jako Pestrý svět nikdy nemluvila. Šlo o věty vytrhané z kontextu z jejího editorialu pro ženský měsíčník Harper's Bazaar, které byly ještě náležitě „dotvořeny“.
Herec, který podle svých slov s bulvárním tiskem vědomě nemluvil minimálně od začátku nového tisíciletí, je možná právě proto oblíbeným terčem článků smontovaných z polopravd a z jeho recyklovaných citátů pro seriózní tisk. Velmi oblíbeným materiálem je například rozhovor Marka Vašuta pro magazín MF Dnes, v němž otevřeně mluvil o své endogenní depresi. „Hysterický Vašut. Prášky nezabírají!“ hlásalo například listopadové vydání bulvárního týdeníku Rytmus života. Hercova nemoc a léky, které bere, patří (kromě „školaček“) k nejčastějším nábojům bulvárních článků. Například komentář Aha! se ptá: „Jsou Vašutovy neustálé řeči o sebevraždě a sebelítost jen hranou pózou, aby se více zviditelnil...?“ Aha! si myslí, že ano. Přitom Marek Vašut je, co se týče zveřejňování věcí soukromého rázu, na slovo skoupý. „Lidé z bulváru ještě nepochopili, že když jdu někam jako soukromá osoba, nechci být nikým rušen. Někteří lidé ze showbyznysu mají takovou povahu, že jim nevadí žít veřejně, jako mezi čtyřmi skleněnými stěnami. S bulvárním tiskem aktivně spolupracují, jezdí s ním na dovolenou, poskytují mu fotografie. Je to jejich přístup, dobře. A pak jsme tu my, a troufám si říct, že je nás většina, kteří si své soukromí chráníme. Někteří umělci mají zkrátka strach, že když nebudou každé tři neděle v bulváru, lidé na ně zapomenou. Nebo obavy, že když s bulvárem nebudou spolupracovat, bude vše ještě horší. To máte stejný, jako když verbovali lidi ke Státní bezpečnosti. Někdo řekl rázně ne, někdo podepsal s tím, že jim stejně bude vykládat neškodné věci a vodit je za nos. A jiný to zase omlouval slovy, že by ho jinak zničili.“
Marek Vašut nemá pro bulvár slova pochopení. Na námitku, že fotografové, novináři i jejich šéfové jen dělají svou práci, za niž dostávají zaplaceno, reaguje: „I estébáci dělali svou práci... Oni tvrdí, že je ve veřejném zájmu fízlovat celebrity. A je možné, že někteří tomu i věří. Smutné i směšné, protože jediným skutečným zájmem je jejich zisk, na účet našeho soukromí.“
Tykání, oslovování křestním jménem, titulek nekorespondující s obsahem článku, nevalná jazyková úroveň. Marek Vašut, jemuž ostatně bulvární novináři radí, ať nepije alkohol, jenž se nesnáší s antidepresivy, uzavírá: „Nesnáším jejich farizejství. A často si nejen já připadám jako lovná zvěř. Bohužel je to daň, kterou někteří z nás musejí platit za svobodu slova.“
O autorovi| Eva Hlinovská, redaktorka Pátku
