Kvůli dalším dvěma planetám si musíte přivstat – Saturn a Venuše tvoří ozdobu ranní oblohy. Za pozornost přitom stojí především oslnivě zářící jitřenka. Už v menším dalekohledu zahlédnete její srpek, navíc se nachází v blízkosti hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva. Venuše je nyní natolik nápadná, že je pozorovatelná i za svítání, již na velmi světlé obloze, těsně před východem Slunce. K pozorování zmíněných planet přitom nepotřebujete žádný dalekohled. Jsou natolik jasné, že je můžete sledovat jenom pouhýma očima.
Podíváme-li se v říjnu dál do vesmíru, najdeme nad jižním obzorem jeden z nejznámějších vesmírných objektů – galaxii v Andromedě označovanou jako M31. Nachází se uprostřed souhvězdí Andromedy, deset stupňů severozápadně od hvězdy Beta Andromedae, známé též pod jménem Mirach. Galaxie je v podobě nápadně rozostřené stálice patrná bez dalekohledu dokonce i na světlejší městské obloze. V triedru vypadá jako oválná, mlhavá skvrnka s výrazným středovým zjasněním.
Vzdálenost galaxie M 31 se odhaduje na tři miliony světelných roků, je tudíž nejodlehlejším vesmírným objektem snadno viditelným i bez dalekohledu. Plochý disk galaxie má průměr 250 tisíc světelných roků, jeho celková hmotnost přesahuje jedenbilionkrát hmotnost Slunce. Je tudíž větší než naše Galaxie, která měří 100 tisíc světelných roků, ale současně i řidší (1,9 bilionu hmotností Slunce). V centru tohoto systému se přitom nachází nejen obří černá díra, ale také jádro menší galaxie, kterou v minulosti pohltila.
Za chvilku pozornosti stojí i naoranžovělá hvězda Mirach (Beta Andromedae), pomocí které M 31 snadno naleznete. Její nízká povrchová teplota (zhruba 4000 °C), poměrně značná vzdálenost a současně i nápadnost na pozemské obloze naznačuje, že jde o zářivou hvězdu s hmotností asi čtyř Sluncí. Kdyby se Mirach nacházela uprostřed sluneční soustavy, sahal by její okraj až k dráze Merkuru.
Hvězda podle všeho již v nitru obsahuje degenerované kyslíko-uhlíkové jádro, takže časem vytvoří rozplývající se mlhovinu a pozvolna chladnoucího bílého trpaslíka. Čeká ji tedy podobný osud jako Slunce.
Jméno Mirach pochází z arabského „al-mi’zar“, v překladu „podvazek“ nebo „bederní pás“, kterým se hvězda honosila v arabské verzi Almagestu od Claudia Ptolemaia.
Správný přepis do latiny, k němuž došlo ve středověku, by tedy měl znít „Mizar“. Kvůli překlepu nebo spíše pravopisné chybě byl však špatně zapisován jako „Miract“, „Mirat“ a podobně. Náhoda tomu chtěla, že se nakonec prosadil právě jeden z chybných přepisů – „Mirach“.
***
Mapka zobrazuje hvězdnou oblohu začátkem října ve 23 hodin, v polovině měsíce ve 22 hodin a koncem října ve 22 hodin zimního času. Při pozorování držte mapku nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Hvězdy zakreslené u okraje mapky uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu máte přímo nad hlavou a hvězdy u protějšího okraje můžete spatřit za sebou. Na obloze se lze orientovat podle nápadných skupin hvězd, které jsou pro přehlednost spojeny čárami. O souhvězdí ale nejde - těmi se v astronomii myslí pevně stanovené části oblohy. V mapce není vyznačen Měsíc, jehož poloha se každý den mění. Vlivem otáčení Země se souhvězdí pohybují rychlostí 15 stupňů za hodinu od východu k západu. Stačí proto mapu pootočit o patřičný počet stupňů (délka a směr pootočení jsou vyznačeny šipkou). Například začátkem října hodinu po půlnoci pootočíme mapu o 30 stupňů.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
