Zdánlivě snadné výzkumné úkoly mohou mít nečekané zádrhele. Mohlo by se například zdát, že najít dostatek dobrovolníků pro výzkum vlivu čokolády na lidský organismus nebude nic náročného.
Ale opak je pravdou, říká Sunil Kochhar, spoluautor rozsahem malé studie, která se zabývala „chemickým podpisem“ čokolády v lidském těle. Výzkumná skupina totiž pro svůj výzkum potřebovala najít 11 lidí, kteří k chuti čokolády jsou „lhostejní“. Výzkum se zpozdil o rok proti plánu, tvrdí Kochhar, který pracuje ve švýcarském výzkumném centru firmy Nestlé. Jak nakonec studie probíhala?
Vědci (snadno) našli 11 osob, které o sobě tvrdí, že mají chuť na čokoládu a (méně snadno) 11 osob, kterým je čokoláda „lhostejná“.
Všichni účastníci studie byli muži (výzkumný tým se bál rozdílů způsobených odlišnostmi ve fázích menstruačního cyklu), zdraví a ne obézní. Polovině účastníků výzkumníci do jídelníčku na dobu pěti dnů připsali 50 gramů různých druhů čokolády denně. Druhé polovině dávali placebo. Pak srovnávali chemické signály v krevní plazmě a moči obou skupin. Výsledky se objevily v časopise Journal of Proteome Research.
Milovníci čokolády měli nižší hladinu „špatného“ cholesterolu (tzv. typ LDL) a vyšší hladiny například běžné krevní bílkoviny albuminu. Ne všechny tyto rozdíly byly tak zdraví prospěšné jako v případě cholesterolu, zato se ale projevily i ve skupině „čokomilů“, která během studie jedla pouze placebo. Jinak řečeno: to, že má někdo rád čokoládu, se pozná z rozboru jeho krve.
Autoři studie z výsledků odvozují, že lidé s různými chutěmi mají odlišný „biochemický podpis“. „Víme, že někteří lidé dokáží žít zdravě na stravě, která u jiných vede ke zdravotním problémům,“ řekl Kochhar.
Co milovníky čokolády odlišuje? Velkou část rozdílů lze připsat složení bakteriální mikroflóry. Za naši mlsnost tedy mohou mikroorganismy v nás.
Otázkou je, co je příčina a co následek. Rodíme se s určitými chuťovými preferencemi, nebo je získáváme během života? Výzkum milovníků čokolády zůstal od tohoto cíle daleko: „K tomu je zapotřebí ještě mnoho práce,“ tvrdí Kochhar. Podle něj by ale možná už do pěti let mohly být k dispozici první testy, které by určily metabolický „typ“ daného člověka. Lékaři by tak mohli předepisovat účinnější diety, které by méně zatěžovaly pacientovu psychiku i tělo.
