Cizopasný prvok Toxoplasma gondii patří k nejúspěšnějším parazitům světa. Dosáhl globálního rozšíření a napadá stovky nejrůznějších živočišných druhů včetně člověka. Klíčovým hostitelem toxoplasmy jsou kočkovité šelmy. V jejich těle se toxoplasmy pohlavně rozmnožují. S trusem koček se zárodky označované jako oocysty šíří dál. Ostatní tvorové se oocystami prvoka nakazí od koček. Obvykle je zdrojem infekce znečištěná potrava.
Lidská populace je toxoplasmou promořená. V některých velkých městech vykazují stopy po nákaze skoro všichni obyvatelé. Většinou projde nákaza toxoplasmou, tzv. toxoplasmóza, bez povšimnutí. V některých případech však může vyvolat závažné záněty mozku. Zvláště nebezpečná je u těhotných žen, kde může cizopasník vážně poškodit plod.
V poslední době přibývá důkazů o tom, že před toxoplasmou nejsou v bezpečí ani mořští živočichové. Z celého světa přicházejí zprávy o nakažených mořských vydrách, lachtanech, tuleních či mrožích. Toxoplasmóze neunikli ani kytovci, kteří nikdy nevylézají na souš a život tráví na otevřeném moři. Chorobou trpí delfíni i velryby.
„Nevíme, jestli to tak bylo vždycky,“ přiznal americký parazitolog Michael Grigg z National Institute of Health na nedávné konferenci pořádané Americkou mikrobiologickou společností. „Je to záhada, jak se tato zvířata nakazí.“
Vysvětlení nákazy delfínů a velryb toxoplasmou nabídla na konferenci Gloeta Massieová spolu s Michaelem Blackem z California Polytechnic State University. Podle nich se dostávají zárodky toxoplasmy do moře s odpadními vodami. V ústích řek, jež protékají velkými městy, už byla nákaza toxoplasmou zaznamenána u nejrůznějších organismů, dokonce také u ústřic a dalších mlžů.
Podezřelé ančovičky „Výzkum na mlžích je nesmírně důležitý, ale nákazu kytovců ve všech světových mořích a oceánech nevysvětluje,“ namítá Gloeta Massiová. „Většina mořských savců se mlži neživí, navíc se vyhýbají oblastem u ústí řek, kam přitékají odpadní vody se zárodky toxoplasmy.“
Massiová a Black jsou přesvědčeni, že v roli přenašečů toxoplasmy působí mořské ryby ančovičky. Ty migrují na velké vzdálenosti. Jejich hejna navštěvují ústí řek, kde se mohou nakazit toxoplasmou z odpadních vod. Pohybují se i daleko na otevřeném moři. Plují po hladině, ale potápějí se až do hloubek, kde už prakticky vládne tma. Ančovičky se živí drobnými mořskými organismy a spolu s nimi mohou polykat i oocysty toxoplasmy, které mají podobnou velikost jako plankton. Pro mnoho mořských savců včetně delfínů a velryb jsou ančovičky běžnou potravou.
O tom, že ančovičky roli přenašeče zvládnou, se Massiová a Black přesvědčili laboratorním pokusem. Chovali ančovičky ve vodě s oocystami toxoplasmy a po nějaké době prověřili útroby ryb na přítomnost cizopasného prvoka. Ukázalo se, že ryby skutečně polykaly oocysty. Navíc si je udržely v těle i poté, co byly vyjmuty z promořené nádrže a přeneseny do čisté vody.
Znamená to, že ančovičky mohou na svých toulkách oceánem u pobřeží nabírat toxoplasmu a roznášet ji do míst, kam by cizopasník sám nikdy nepronikl.
