* LN V pořadu Nahá jsi krásná slibujete ženám, které se do něj přihlásí, že jim pomůžete zvednout si sebevědomí. Je tedy nízké sebevědomí podle vás problém českých žen?
Rozhodně. A je to speciálně česká záležitost. Jen se podívejte na Američanky nebo Italky, jak sebevědomě se chovají, i když to nemusí být žádné krasavice a mají nějaké to kilo navíc. Češky velmi řeší svůj vzhled, hlavně jeho nedostatky. Podle statistik je jen jedna z deseti Češek spokojena s tím, jak vypadá.
* LN Proč nejsou Češky spokojeny se svým vzhledem?
Za to může mužská ješitnost, která je v Česku daleko výraznější než jinde. Naši muži neumějí ženy pochválit, nechovají se k nim jako k princeznám, nevšímají si detailů. Ale třeba Italové, ti dovedou svým ženám lichotit! Když Italka přijde od kadeřníka, její muž ji pochválí, a ona si připadá krásná. Já jsem kolikrát slyšel od svých klientek, že bych je musel obarvit na černo a ostříhat úplně na krátko, aby si toho jejich manžel vůbec všiml.
* LN Měli bychom objasnit čtenářům koncept pořadu Nahá jsi krásná – do studia za vámi přijde většinou korpulentnější mladá žena, která není sama se sebou spokojená a to se odráží i na jejím vztahu k okolí. Po několika hodinách povídání a rozkrývání jejího problému se svlékne před zrcadlem do spodního prádla. Vy ji ujišťujete, že je krásná, jaká je, jen potřebuje změnit přístup sama k sobě, oblečení, účes, make-up. To jí se svým týmem umožníte. Který moment z celého natáčení je pro účastnice nejtěžší?
Je to odhalení jejich fotografie ve spodním prádle na obřím billboardu. Já s těmi ženami trávím několik dní, vybudujeme si vzájemnou důvěru natolik, že jsou ochotné se svléknout do spodního prádla, abych jim mohl ukázat, že se opravdu nemají za co stydět a že i s méně konvenční postavou se dá něco dělat. Šok nastává v okamžiku, kdy tu holku ve spodním prádle vyfotíme a pak ji dáme v nadživotní velikosti na billboard, nejlépe na nějaké náměstí. Přivedeme ji tam a vystavíme ji pohledu na sebe sama. Všechny účastnice pořadu mi řekly, že nic horšího než konfrontaci s vlastním tělem v nadživotní velikosti nezažily. Jenže ten šok za chvíli vystřídá nadšení z toho, že to vlastně tak hrozné není. Je to vlastně léčba šokem.
* LN Kolemjdoucí, které zastavujete u billboardu, většinou tvrdí, že to je pěkná holka „krev a mlíko“. Ale nechce se mi věřit, že nebyly i negativní reakce.
To víte, že byly. A já na ně nebyl připraven. Netušil jsem, kolik může být v lidech zloby, že někdo může být tak nekompromisní a říct, že tlustý člověk nemá právo se ukazovat odhalený. Já mám ve svém okolí i ženy, které jsou silnější, a mnohokrát si mi postěžovaly, že nemohou jít do bazénu, protože se stydí svléknout se do plavek. Podle mě je strašná malost posuzovat člověka podle toho, jak vypadá. Proč v něm vyvolávat nějaký mindrák?
* LN Máte i vy nějaký mindrák? Vadilo vám někdy například to, že jste gay?
Já měl mindráků! Vadilo mi, že jsem byl tlustý a snědý, spolužáci si mysleli, že jsem Rom, a tak mi nadávali do cikánů. Říkali, že patřím na Chánov. Měl jsem problém s učitelkou na základní škole. Ale to, že jsem gay, mi nikdy nevadilo, neberu to ani jako handicap, ani jako přednost, prostě jsem se tak narodil. Dnes se všem svým někdejším mindrákům směju. Srovnal jsem se sám se sebou a chtěl bych, aby to dokázaly i ženy, co se hlásí do pořadu Nahá jsi krásná. Protože jakmile se začnou mít rády takové, jaké jsou, budou zářit sebevědomím a okolí je bude respektovat. To funguje jako spojené nádoby.
* LN Váš moderátorský přístup je poněkud nekonvenční. Účastnice pořadu líbáte, objímáte, dokonce jim saháte na prsa. Je to profesionální?
Ano, sahám na ně, jsem prostě hodně kontaktní. Já se jejich těla neštítím, nemám to nastavené tak, jak to má spousta chlapů, že když má žena větší břicho, tak jí na něj nesahají, protože to není hezké. Nesmysl! Ať má ráda svoje břicho! Vůbec si myslím, že se v Česku lidé vzájemně málo dotýkají a že je to docela škoda.
* LN Už vás poznávají lidé na ulici?
Ano. To bylo další překvapení, se kterým jsem nepočítal. Třeba nakupuju ve dvě ráno v Tesku a zastaví mě manželský pár. První otázka bývá: jste to opravdu vy? Lidé se mě nebojí oslovit, protože si mě zaškatulkovali do pozice takového hodného joudy, kterým opravdu jsem. Jsem stejný na obrazovce jako ve skutečnosti. A pak se ptají na osudy těch žen, co se v pořadu objevily, nebo chtějí, abych ohodnotil, jak vypadají a co mají na sobě.
* LN Natáčíte pět dní v týdnu. Kromě toho vedete kadeřnický salon se čtyřiceti zaměstnanci a žijete v dlouholetém vztahu. Jak to všechno zvládáte?
Natáčení je sice vyčerpávající, ale velmi mě baví, i když musím přiznat, že to dává zabrat mému vztahu. Za třináct let, co žiji se svým přítelem, jsme neměli žádnou krizi a najednou mám vedle sebe chlapa, který má s mojí popularitou možná větší problém než já. Tak to trochu řeší. A co bude dál? Teď pro Primu dýchám a nebudu se bránit ani případným dalším nabídkám, ale můj život je kadeřničení. Vždycky to budu chtít dělat, protože mám kolem sebe skvělou partu lidí. Je to moje druhá rodina.
***
Muži neumějí ženy pochválit. Kolikrát jsem slyšel od svých klientek, že bych je musel obarvit na černo, aby si toho manžel všiml.
