Schopnost pracovat s nástroji byla dlouho považována za výlučně lidskou. Postupně přírodovědci s překvapením zjišťovali, že nástroji si pomáhají i naši blízcí příbuzní – šimpanzi. Dál se skupina „kvalifikovaných pracantů“ rozšířila o gorily a makaky.
Nové výzkumy pak skeptiky přesvědčily, že stejnou schopnost mají i jihoamerické opičky, které se od linie, z níž se vyvinuli lidé, oddělily již před třiceti pěti miliony let. A co víc. Pozorování v divočině prokázala, že si malpy mezi nástroji vybírají a použijí ten nejvhodnější.
Tým vedený Elisabettou Visalberghiovou z italského Institutu kognitivních věd a technologií poprvé malpy kapucínské (Cebus capucinus) při používání nástrojů „přistihl“ v roce 2003. Vědci pozorovali malpy, které rozbíjely tvrdé kokosové ořechy pomocí kamenů. Něco podobného dokážou kromě lidí už jen šimpanzi a makakové. Nejnovějším překvapením je fakt, že malpy své kamenné pomůcky před použitím testují.
Malpy nejdřív na ořech zaťukají, aby se přesvědčily, že obsahuje žádanou pochoutku. Pak ho ukroutí a vykousají měkkou část v obalu ořechu. Když skořápku obnaží, začnou se obvykle rozhlížet po „louskáčku“. Elisabetta Visalberghiová spolu s kolegy zkoumala, jak chytře si malpy vybírají. V sérii experimentů nabízeli opičkám různé druhy balvanů podobného tvaru, přičemž jejich váha ani soudržnost nebyla na první pohled patrná.
Když opice usoudí, že kámen je na rozlousknutí ořechu příliš lehký, neztrácejí s takovým nepovedeným „kladivem“ čas. Zdá se, že malpy také poznají, jak je kámen křehký. Neomylně totiž sahaly po těch nejodolnějších. Když kameny vypadají na první pohled stejně, opice sáhnou po libovolném a otestují ho. Kámen zdvihají, potěžkávají, případně s ním i ťukají. Jejich odhad je velmi dobrý. Jen v 39 případech ze 377 pokusů se stalo, že si vybraly kámen, se kterým nebyly schopny ořech rozlousknout.
