Instituce ze státní správy se na nás neobracejí, přestože by v nich měli působit nejkompetentnější lidé, říká Miroslav Kucka, majitel společnosti OMI, která v Česku a na Slovensku zprostředkovává manažerské kursy MBA britské The Open University.
* LN Proč by měla firma investovat kolem 400 tisíc korun do manažerského „dovzdělání“ jednoho člověka? Není to v kontextu finanční krize nepřiměřený luxus?
(smích) Lehčí otázky nemáte?
* LN Ptám se proto, že samotné manažerské kursy MBA nejsou novinkou. Nicméně teď tady máme novou situaci, byla zde finanční krize, firmy se snažily co možná nejvíce racionalizovat své výdaje...
Především je nutné říci, že je málo firem, které uhradí plnou cenu vzdělávacího programu za manažera. Většinou se na platbě spolupodílí i manažeři. Či je to v kontextu krize luxus, nebo ne? V období krize jsme si udělali takovou legraci. Na Slovensku vznikla stránka Vyhovortesanakrizu.sk (vymluvte se na krizi – pozn.red.). U všeho, co je potřeba změnit, nebo rušit, se vymlouváme na to, že je krize, a proto to musíme dělat. Jenže pokud chceme, aby firma dále žila, byla konkurenceschopná, tak je také potřebný nový model fungování. A na to jsou také zapotřebí lidé, invenční lidé, kteří umí přemýšlet, lidé, kteří umí řešit situace a umí přicházet s návrhy. A od toho je zde studium. To, co nabízíme, je MBA program zaměřený na praxi, program, který má tři klíčové světové akreditace. Takže, a teď to trochu přeženu, to není program, kde pošlu 50 dolarů na nějaký účet a přijde mi diplom, že jsem absolventem MBA programu Havajské univerzity.
* LN Změnili jste v souvislosti s krizí obsah vzdělávacích programů?
Naši školitelé nemuseli připravovat speciální modelové příklady. Sami jsou totiž manažery a krize se jich samotných dotkla, sami ji řešili. Zaznamenali jsme hlavně změnu přístupu manažerů z řad studentů. Před krizí ve svých prezentacích zdůrazňovali potřebu úvěrů do nových technologií. Když krize začala, manažeři začali rozebírat, jak se nabytého majetku zbavovat a získávat peníze.
* LN Do jaké míry se opravdu firmy vymlouvaly na krizi a omezovaly poptávku po vzdělávacích kursech?
Nikdo neuměl říci, jak se bude krize vyvíjet. Největší firmy zavelely: „Budeme šetřit!“ a ostatní se tomu přizpůsobili. Nastalo to, že všechny vzdělávací agentury přestaly mít poptávku, respektive poptávka poklesla na minimum.
* LN Zmínil jste snahu firem o konkurenceschopnost. K jejímu dosažení se mnoho firem snaží především omezovat náklady. Investice například do vzdělání se často za nástroj k dosažení konkurenceschopnosti nepočítají...
Počet absolventů vysokých škol ale neklesá. To značí, že lidé věří, že mít vzdělání znamená mít startovací kapitál pro profesionální kariéru. Nestačí ale být pouze absolventem nějaké školy. Mnozí lidé třeba namítnou, že studium na Open University je drahé a že ten samý titul mohou získat jinde levněji a snáze. Lidé si snižují nároky. Chtějí mít titul, ale nechtějí na něj moc pracovat. Problém ale je, že firma očekává od držitele titulu určitou výkonnost, jenže ten ji často nemá.
* LN Problém je však také na straně poskytovatelů MBA programů. Sám jste zmínil, že MBA titul lze získat i poštou za 50 dolarů...
Je pravda, že se setkáváme s nabídkou mnoha laciných programů. Nikdo jim poté nevěří a titul MBA ztrácí váhu. Tvrdím, že titul MBA by neměl mít každý manažer. Mělo by se jednat o manažerskou elitu.
* LN Lze na první pohled rozpoznat nedůvěryhodný MBA program?
Ano. Nelze si například představit plnohodnotný MBA program, který je veden pouze v češtině. MBA program je určen pro manažery, kteří řídí mezinárodní firmy, a tudíž musí být schopni komunikovat v angličtině. Studium je i o osvojení si profesionálních termínů.
* LN Znamená to, že ryze české MBA programy jsou pouze imitací skutečných manažerských vzdělávacích programů?
Některé z nich jsou skutečně imitací. Některé jsou ale například vedené v češtině s tím, že závěrečnou práci je nutné vypracovat v angličtině. Někteří studenti si je nechávají přeložit. Přesto tvrdím, že MBA program v češtině není rovnocenný MBA programu v angličtině.
* LN Nespočívá problém i v tom, že se MBA neřadí mezi akademické tituly?
Jedná se o profesionální titul. Lidé se nás ptají: Když budu mít MBA, co vlastně budu mít? Jsou to lokálně neakreditované tituly.
* LN Ptám se proto, že mnoho lidí může vnímat MBA jako koupený další titul za jméno...
Když se podíváte do statistik, zjistíte, že ne všichni studenti MBA programu složí závěrečnou zkoušku. Stává se, že až jedna pětina studentů neuspěje. Není to tedy tak, že jakmile za program zaplatím, tak si kupuji i titul.
* LN Jak reaguje manažer, který zaplatí 400 tisíc korun a titul MBA nakonec nezíská?
Každý reaguje jinak. Je pravda, že zejména v devadesátých letech se vyskytli lidé, kteří přišli a začali vykřikovat, že si zaplatili, a tak mají na titul nárok. To je dnes už minulost. Dnešní manažeři se v případě neúspěchu snaží dokázat, že se jednalo o momentální zaváhání, a snaží se zkoušku zopakovat a uspět.
* LN V Česku se nyní hodně řeší fenomén korupce. Jak často se setkáváte s tím, že si někdo chce titul MBA koupit?
Byli i tací. My jim ale odpovíme, že to u nás nejde. Nešvarem je spíše plagiátorství, tedy že se setkáváme s opsanými pracemi. Občas se někdo pokouší i během zkoušek opisovat.
* LN Znamená to, že manažeři, kteří se ve firmách těší respektu, u vás opisují jako malí kluci?
Stává se to. Není to masový jev, ale registrujeme ho. Máme dvakrát do roka zkoušky. Každý půlrok chytíme zhruba jednoho studenta, který se pokouší opisovat.
* LN Jak se vlastně pracuje s lidmi, kteří jsou zvyklí ve firmách dominovat, a u vás jsou v řadě těch, kteří jsou hlídáni u zkoušek, poučováni v kursech?
The Open University není klasickou univerzitou. Čeští manažeři se u nás dostanou do mezinárodních skupin s Němci, Rakušany, Maďary, Slováky. Pořád platí, že domácí manažeři mají před zahraničními kolegy respekt. Naopak v ryze české skupině se může stát, že je v kursu manažer a jeho spolužákem může být i člověk nezaměstnaný nebo čerstvý absolvent vysoké školy. I zde jsou ale školiteli manažeři z praxe. S komunikací tedy problémy nejsou. Manažeři jsou rádi, že mohou komunikovat a vyměňovat si zkušenosti s jinými manažery.
* LN Jak si vedou čeští manažeři v mezinárodních skupinách?
Naši lidé očekávají, že je někdo bude učit. Zahraniční účastníci vzdělávacích programů jsou aktivnější. Někdy dokonce odmítají zásahy školitele a jsou přesvědčeni, že situaci umí řešit sami. Mají více zkušeností s týmovou spoluprací.
* LN Kdo jsou typičtí studenti programů MBA v Česku?
Typický student je muž, přes 30 let, který pracuje ve středním managementu a má ambici postoupit.
* LN Poptávají vzdělávací programy MBA spíše jednotlivci, nebo firmy?
Máme ucelený systém na rozvoj manažerů, který nabízíme firmám. Našimi hlavními zákazníky jsou firmy.
* LN V jakých sektorech působí firmy, které se na vás nejčastěji obrací?
Jedná se převážně o společnosti ze sektoru služeb. Téměř vůbec se na nás neobracejí instituce ze státní správy.
* LN Není to chyba? Vždyť státní správa vymezuje pravidla pro byznys, měli by tam být ti nejvzdělanější lidé...
To je i můj názor. Podle mě to bude trvat tak dlouho, dokud stát nebude vnímat občany jako zákazníky. Open University zaznamenala zajímavou zkušenost v Etiopii. Zhruba před deseti lety tam organizovala vzdělávací program, jehož účastníkem byla celá etiopská vláda, všichni ministři a náměstci.
* LN V Česku se vám nikoho ze státní správy nepodařilo přilákat?
Část MBA programu u nás v posledních čtyřech letech absolvovali dva náměstci ministrů a několik poslanců.
* LN V Británii se The Open University opakovaně stala platformou pro přednesení zásadních projevů špičkovými politiky. Nechyběli mezi nimi ani premiéři Gordon Brown či David Cameron. Proč se vám nedaří něco podobného v Česku?
Snažíme se politiky získat. Jenže v Británii má Open University velkou prestiž. U nás jsme spíše vnímáni jako společnost s ručením omezeným, která prodává vzdělávací programy. Prestiž se snažíme zvyšovat prostřednictvím našich absolventů, kteří často působí ve vysokých pozicích. Chceme, aby byli chodící reklamou.
***
Šéf školitelů
* Miroslav Kucka
Majitel společnosti OMI, která zaštiťuje MBA kursy britské The Open University v Česku a na Slovensku. Do roku 1989 vyučoval počítačové programování na Univerzitě Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Organizování manažerských kursů se věnuje od roku 1990.
Je pravda, že zejména v 90. letech se vyskytli lidé, kteří přišli a začali vykřikovat, že si zaplatili, a tak mají na titul nárok. To je dnes již minulost.
Před krizí manažeři v prezentacích zdůrazňovali potřebu úvěrů do nových technologií. Když krize začala, začali rozebírat, jak se nabytého majetku zbavovat a získávat peníze.
