V Pražské křižovatce se včera po poledni uskutečnila pietní vzpomínka na architekta Jana Kaplického. Rozloučit se přišli jeho přátelé i veřejnost.
REPORTÁŽ LN
PRAHA „Není než umírání/ osamělé jako hudba/ Na chodníku uprostřed spícího města/ a snášejícího se nedělního rána...“ Vzpomínkou na oblíbeného zpěváka Johnnyho Cashe – refrénem z jeho písně Sunday Morning Coming Down – zahájil Pavel Bobek vzpomínku na blízkého přítele a kolegu architekta Jana Kaplického.
Ta se uskutečnila včera po poledni v prostoru vzniklého z kostela sv. Anny, kde vystoupením architektových přátel a spolupracovníků naslouchaly desítky lidí. Hned u vchodu je přivítala hudba oblíbeného jazzového orchestru Jana Kaplického z Karlova mostu. Jak totiž zmínil v úvodu Pavel Bobek, architektura a hudba k sobě mají neuvěřitelně blízko.
Po Pavlu Bobkovi se ujal slova další přítel Jana Kaplického – Deyan Sudjic, s nímž se český architekt poznal krátce po svém příchodu do Londýna. Jeho vzpomínkovou řeč, která končila konstatováním, že nikdy nebyl Jan Kaplický šťastnější než poslední Vánoce s rodinou, překládala do češtiny nervózním hlasem plným neobratností a chyb architektka Eva Jiřičná. Ta se pak také za to, že přecenila svoje síly, omluvila. Sama poté navázala vlastními vzpomínkami a přečetla taktéž pozdrav od architektky Zahy Hadidové. Všichni se shodli na tom, že Jan Kaplický byl výjimečnou, silnou osobností a že bude světu velmi chybět.
„Před nebeskou branou“ Pravděpodobně nejdojemnější řeč pronesla Dagmar Havlová. Byla koncipována jako dopis od Václava Havla – jako přání k dvanáctým narozeninám Johanky, dcery Jana Kaplického, která se narodila v den architektovy smrti. 14. leden, kdy Jan Kaplický zemřel, byl prý pro bývalého prezidenta dnem, kdy i on „stál před nebeskou branou“.
V dopise Václav Havel vyjádřil naději, že budova Národní knihovny podle návrhu Jana Kaplického bude v následujících dvanácti letech skutečně postavena. Po krátkém vystoupení Dagmar Havlové následoval upřímný potlesk – jinak se publikum projevovalo spíše zdrženlivě. Pietní akt pokračoval vzpomínkami kolegy Andrey Morganteho z Future Systems a s akustickou verzí písně Bet My Soul vystoupil zpěvák Kryštof Michal ze skupiny Support Lesbiens. I tomu se 14. ledna narodila dcera. „Nebylo na světě dvou šťastnějších tatínků,“ řekl s dojetím v hlase.
Obřad pokračoval projekcí minidokumentů ze života Jana Kaplického: mimo jiné setkání s Václavem a Dagmar Havlovými, společný „duet“ s Pavlem Bobkem, záběry ze soukromí se synem Josefem... Sestříháno bylo i několik výroků souvisejících s architektovým přesvědčením. „Democracy builds – demokracie staví. To si pamatujte,“ zdůrazňoval. Mnozí hosté se neubránili slzám: poslední záběry zachycovaly vánoční atmosféru, těhotnou ženu Elišku a rodinné plány Jana Kaplického.
V podobném duchu, v němž setkání začalo, také skončilo: prostorem se rozléhala coververze Johnnyho Cashe s názvem Hurt, jež byla svého času považována za zpěvákův epitaf. Později ještě zazněla skladba Sweet Su v podání dixielandového orchestru.
Neměcký filozof Arthur Schopenhauer kdysi řekl, že skutečnou hodnotu lidí poznáme, až když je ztratíme. Přesně to je i případ Jana Kaplického. Jen zástupci Pražského hradu neposlali ani snítku a kytice z ministerstva kultury zůstala osamělá ležet venku. „Přišlo dost lidí a kostel byl plný. Pracovnice sekretariátu, která to měla na starosti, se nedostala dovnitř a tak kytici položila alespoň symbolicky před dveře kostela," sdělil mluvčí ministra Jan Cieslar.
***
Neústupný vizionář
Jan Kaplický se narodil 18. dubna 1937, v Praze vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Od emigrace v roce 1968 žil v Británii. Byl podruhé ženatý. Obdržel mnoho ocenění, mj. prestižní britskou cenu za architekturu Stirling Prize. V Česku vešel v širší známost svým návrhem na novou budovu Národní knihovny v Praze, tzv. blob. V říjnu 2008 odmítl přijmout cenu od českého ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury. Mezi jeho poslední návrhy patří Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích či realizace muzea Maserati v Modeně. Zemřel 14. ledna v den narození své dcery.
