Přijel nás, docela daleko za Prahu, navštívit dávný známý. Dokud měl jenom různá (stále větší) auta, nepřijel nikdy. Pak dorazil. Ne však po čtyřech, ale po dvou - na veliké, silné motorce. Mám podezření, že jsme přišli na řadu jen proto, že už objel všechny motorkářské cíle. Už prostě, chudák, nevěděl, kam ještě jet.
Při kávě chválil výhody svého jednostopého vozidla: nechává jen jednu stopu, díky své úzkosti se protlačí všude, takže u cíle bývá dříve. Snáz se i zaparkuje - třeba na chodníku, kde se jen řetězem uváže ke stromu jako kůň. A hlavně pak, v sedle, je to prý jedna z posledních poezií dneška, pronásledovat třeba zapadající slunce, napříč poli a lesy - na rozdíl od džípu (který nechal doma) nadělá prý motorka jen nevelkou paseku. I spotřeba (včetně bažantů či sluk z luk) je prý o něco nižší. Takže je eko.
Dopiv, nasoukal břišní tukové záhyby do aerodynamické kombinézy zdobené opalizujícími nášivkami POWER OF FEELING či SPEEDY COCQUOTTE. Poté si, podoben rytíři, posadil na vyholenou manažerskou leb nejdražší z při-leb a optal se, kam že by se tady moh‘ ještě zajet projet? Zatímco rety mé ženy neslyšně artikulovaly písmena v pořadí D, O, P, R, D, E, L a E, smělý rek již vyrazil: znělý ryk stroje zaplavil tiché údolí a - doplněn o řev ze spánku vytrženého roběte, hafot hafa psů a klení sousedů - vytvořil hodně dlouhohrající sound-symfonii, vysokootáčkovou Ódu na (individuální) radost.
Takže eko. Jasně. Věřím mu, koneckonců je to myslící člověk. Možná jen s krapet menším frantíkem. Jinak by si asi koupil nějakou rozumnou motorku, tišší a méně čoudivý čtyřtakt, možná jen skútr, moped, či dokonce motorové kolo! Na motokole (či dokonce BEZ ŘIDIČÁKU na „kole s pomocným motorkem s výkonem do 1 kW“) by se mi v tom koženém brnění líbil víc. V nádrži necelý litr benzinu (na necelých 100 km), kapku oleje na dochucení, čtyřtaktní zplodiny taktně malé, hluk, že byste slyšeli sviště spadnout. A kdyby měl elektro-moto-kolo, přes noc by se nabíjel, přes den, za jízdy s kopce, dobíjel. Existuje i lehokolo - jedete a ležíte. Ecce, eko!
Jenže taková přibližovátka si kupují jen nudaři, kteří něco někam pouze účelně vezou. To praví chlapi, zapaření slovanští Pekelní andělé v sehr-wehr-macht přilbách, to jsou jiní kabrňáci! Ano, i za nás vedou (většinou houfně) boj za svobodu jednotlivce, proti všem předpisům a nařízením. A jsou úspěšní, protože díky svým silným ořům (s espézetkou chytře ukrytou pod dámskými kalhotkami) dokážou z bojiště včas a rychle utéct.
Ale jo, vlastně i oni jsou eko: vzhledem k tomu, že s prudce rostoucím počtem motocyklů ještě prudčeji přibývá i smrtelných nehod, dochází vlastně k chvályhodnému snižování stavů populace... která je výhradním původcem ekologických problémů! Současně podél cest přibývá pomníčků, pozůstalými osazovaných ekologicky cennými rostlinami či dřevinami (které mohou při střetu se vzduchem letícím adrenalistou stavy dále snižovat!).
Závěr: jo, cíleně užívaná motorka může být všestranně ekologicky přijatelnou!
O autorovi| Tomáš Hanák, vesničan a herec
