Pražský program Ferruccia Furlanetta byl reprezentativní a velkoryse pojatý, do stoprocentního vyznění ale zasáhla mírná zdravotní indispozice.
Místo avizovaných osmi árií nakonec zaznělo šest, včetně dvou velkých monologů z Musorgského Borise Godunova a Verdiho Dona Carlose. Z programu naopak vypadly árie Leporella z Dona Giovanniho a Hraběte z Figarovy svatby a jediným mozartovským číslem zůstala árie Sarastra z Kouzelné flétny. Furlanetto se k situaci postavil se vší profesionalitou, je ale chyba, že pořadatelé neohlásili změnu předem. Mnozí tak v programu tápali a zachránilo je až to, že zpívanou ruštinu každý pozná.
Italsko-ruské míjení Ferruccio Furlanetto vládne výbornou technikou a jedinečným hlasovým fondem. Ale pověstné hloubky ze Sarastrovy árie už ztrácely znělost. Árie ze Simona Boccanegry, Nabucca a Dona Carlose ustál technicky pozoruhodně. Úplně zvláštní kapitolou je pak Boris Godunov, kterého má nepochybně do detailů nastudovaného, ale je zajímavé, jak se jeho italské basso cantabile s touto bytostně ruskou látkou a hudbou nepotkává.
Jeho pojetí Borise Godunova by bylo lepší zažít na scéně, z jediného monologu nelze soudit všechno. Lyričtější, ale také mnohem snadnější árie Gremina z Čajkovského Evžena Oněgina vyzněla mnohem jednoznačněji. V každém případě nachlazený Furlanetto zpívá pořád lépe než mnozí naši pěvci v nejlepší kondici. A pokud chybí srovnání, je logické, že v Praze sklidil bouřlivé ovace. Jako přídavek zvolil populární spirituál Ol’ Man River a evidentně tím chtěl skončit. Nicméně publikum si vytleskalo ještě jeden přídavek, takže se pustil do árie Basilia z Rossiniho Lazebníka sevillského, kde už zpíval opravdu z posledních sil.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu nabídl solidní a profesionální výkon. Měl ale náročnou roli, protože doprovody velkých basových árií si žádají soustředěnou práci s výrazem, s atmosférou a s dramatickým napětím. A toho jsme se nedočkali. U skladeb břesknějších a v rychlejším tempu byl dojem lepší. Otazníkem jsou taková orchestrální čísla jako zcela nezajímavý Rej bludiček z Berliozova Faustova prokletí anebo jednotvárně rozvleklé pojetí Verdiho předehry k opeře Nabucco.
V každém případě bylo dobře Ferruccia Furlanetta pozvat a slyšet i přes tuto nepřízeň osudu. Operu nedělají jenom tenoristé a Furlanetto je jednou z velkých osobností operních scén. Je ovšem typické, že jsme tohoto pěvce nemohli slyšet o deset let dříve, v dobách největší slávy a v jeho mozartovských kreacích.
HODNOCENÍ LN ***** Ferruccio Furlanetto
Obecní dům, Praha 9. 1. 2008
***
V každém případě nachlazený Furlanetto zpívá pořád lépe než mnozí naši pěvci v nejlepší kondici. A pokud chybí srovnání, je logické, že v Praze sklidil bouřlivé ovace.
