Rolí podavače míčů si v dětství prošla každá budoucí hvězda. Fotbalovým nadějím přináší přítomnost u sledovaných zápasů inspirující zážitek, který si pamatují ještě jako dospělí.
Jak ale ukázal pondělní případ z Letné, malí fotbalisté mohou opouštět stadion také s traumatickou zkušeností.
PRAHA Třináctiletý Jindřich patří v žákovských týmech Sparty mezi slibné talenty. Nadějný brankář si už podal ruku s Petrem Čechem, jeho fotbalovým vzorem je Tomáš Rosický.
Od pondělí se Jindřich objevuje na stránkách novin vedle nich. I když v jiné souvislosti než si sám dovedl před utkáním s Brnem představit. Poté, co u jeho nohou vybuchla petarda, kterou hodili směrem k hřišti letenští rowdies, opouštěl stadion otřesený a putoval na vyšetření do nemocnice. Včera už odpočíval doma, zranění by pro něj nemělo mít žádné trvalé následky.
Incident z Letné ukázal, že řáděním fanoušků je ohrožena skupina, které se dřív nebezpečí vyhýbalo. Podavači míčů měli v minulosti jen drobné konflikty se samotnými hráči. Třeba v březnu 2003 strčil záložník Sparty Rastislav Michalík do mladíka, podávajícího mu balon na konci utkání v Ostravě.
Michalík za to uviděl červenou kartu a od disciplinární komise dostal navrch pokutu 30 tisíc korun.
V pondělí přišel poprvé útok z ochozů. „Do pondělí jsem si vůbec nějaké nebezpečí neuvědomoval.
Ten incident znamená velké varování. Dokonce jsem už zaregistroval určité obavy rodičů,“ řekl LN Milan Bokša, šéftrenér sparťanské mládeže.
„Slyšel jsem od starších hráčů, kteří v mládí také podávali míče, že občas mívali strach před sektorem hostujících fanoušků.
Tady to měli na svědomí domácí fanoušci. A o to je to smutnější,“ rmoutí šéftrenéra.
Bokša připomíná, že dát šanci fotbalovému potěru dostat se do kontaktu se špičkovým fotbalem patří mezi zavedené zvyky po celé Evropě. „Jde o to, aby ti kluci byli blízko dění a viděli své hráčské vzory.“ Za pár let se jimi mohou sami stát. „Míče v Edenu kdysi podával i Vláďa Šmicer,“ připomíná mluvčí Slavie Ondřej Zlámal příklad slavného reprezentanta.
Rozum velí vyhnout se kotli Jindřichův případ vzedmul ve fotbalovém prostředí velkou vlnu solidarity. Třeba hráči Sparty na protest nešli na pokyn trenérů domácímu kotli poděkovat, což jindy činili automaticky bez ohledu na míru výtržností způsobených radikálními příznivci. „Věřím, že už se to nikdy nebude opakovat a viníci budou tvrdě potrestáni,“ připojil se k záplavě odmítavých reakcí také záložník Žižkova Luděk Stracený. I on jako odchovanec Sparty na konci osmdesátých let na Letné míče podával. „To bylo ve slavné éře Václava Ježka. Sparta hodně vyhrávala. Pokaždé jsem se těšil,“ vybavil si kapitán Viktorie Žižkov.
„Zažil jsem jako malý kluk na Letné Ligu mistrů i zápasy reprezentace,“ zavzpomínal s nostalgií útočník Tomáš Jun, další odchovanec Sparty, který dnes působí v rakouském Altachu.
Pocit ohrožení na vlastní kůži se jim vyhnul. „Za mých časů se ještě pyrotechnika nepoužívala,“ připomíná Stracený. A místům přímo pod kotlem domácích či hostujících fanoušků se on i Jun instinktivně vyhýbali. „Selský rozum velel držet se u jiných částí tribuny,“ přiznal Jun. „Já si zase vybíral prostor přímo za brankou. Když padl gól, byl jsem vidět v televizi,“ rozesmál se Stracený.
Jestli mladý brankář Jindřich sebere odvahu a vrátí se do míst, která naposledy opouštěl za asistence lékařů, není jisté. „Samozřejmě, že z toho bude mít strach,“ předpokládá Bokša. Třeba se tedy do branky na Letné postaví nejdřív znovu až v roli hráče. Smutnou vzpomínku mu z hlavy už asi nikdo nevymaže.
